Ženy, které čtou, jsou nebezpečné

Téma, která se zdá být jednoduché, v sobě po přečtení předmluvy od Terezy Brdečkové i autora skrývá celou škálu postav, emocí a výrazů. Přitom spojení ženy a knihy nebylo vždy samozřejmostí. "Jistě mnohé dámy braly breviáře do rukou z vlastní vůle, ale často byla kniha v jejich rukou spíše dekorace (...). Žena zabraná do četby je nebezpečná, protože vypadá, že je tady, ale ve skutečnosti zanechala nad knihou jen tělesnou schránku a duchem je docela jinde (...)". Takto osvobozené ženy si za svůj námět vybrali např. Vermeer, Michelangelo, Manet, van Gogh, Matisse, Rembrandt i Whistler.

Novinářka, publicistka, spisovatelka, scenáristka a kulturní redaktorka Tereza Brdečková v úvodu podává zajímavý výklad českého čtenářství a porovnává ho se světovými trendy. Všímá si postav, které ovlivnily obrozenecké názory na čtení i psaní v rukou žen (Němcová, Světlá i Rettigová), uvádí konkrétní díla domácí knižní kultury před válkou i po ní. Vše oživují její postřehy a osobní zkušenosti se čtením a výběrem literatury. Srovnává ženský a mužský pohled na knihu a čtení a neodpustí si i některé burcující myšlenky: "Vlastní knihovna, která reflektuje osobnost, je nejvyšším projevem ženské emancipace."

Tereza Brdečková|foto: Jiří Šamánek

Výběr reprodukcí je natolik pestrý, že zde spatříme ženy všeho věku, různých společenských postavení, nahé i oblečené, čtoucí knihy, dopisy, noviny. Až na pár výjimek je nám skryto, co konkrétně žena čte a jen z jejího výrazu si to můžeme domýšlet. Čtoucí žena může být symbolem podřízenosti, rozjímání, vzdělanosti, citovosti, může být symbolem anarchismu, smyslnosti. Zpodobnění někoho, kdo čte, je vlastně narušení jeho izolace a intimity. Pokud se zrovna nejedná o hlasité předčítání pohádek pro děti, je čtení většinou činností, při které si nepřejeme být rušeni. To se dodnes nezměnilo. Jen místo tajného a kradmého hltání písmenek někde v koutku místnosti dnes ženy mohou číst téměř cokoliv a kdekoliv. Třeba tuto knihu. "Následující galerie obrazů čtenářek je v podstatě imaginární muzeum. Čtenář může listovat dopředu a zpátky, volně procházet, zachycovat okamžiky a navazovat souvislosti. Krátké komentáře ho budou podporovat. Také obrazy chtějí být čteny."

Stefan Bollmann, s předmluvou Terezy Brdečkové, Ženy, které čtou, jsou nebezpečné, překlad Ivana Fühemann Vízdalová, Praha, Knižní klub 2008, 152 stran