Zde píšu a nemohu jinak. Pásmo z exilové básnické tvorby Ivana Blatného

Ivan Blatný, český básník, člen Skupiny 42 a překladatel 20. století. Jako syn českého spisovatele Lva Blatného s výrazným citem pro jazyk český nastoupil na Filozofickou fakultu Masarykovy univerzity v Brně obor čeština – němčina, který bohužel kvůli uzavření škol nemohl dostudovat. To mu ovšem nebránilo věnovat se literární tvorbě. Přispíval do několika literárních časopisů. Po osvobození vstoupil do KSČ a jako člen oficiální delegace Syndikátu československých spisovatelů byl vyslán roku 1948 do Londýna, odkud se již nevrátil – dle jeho slov z důvodu potlačování svobody tvorby v Československu, kde byl následně zbaven veškerého majetku a občanských práv. Byl označen za zrádce a stal se tak zakázaným básníkem. To silně poznamenalo Blatného psychiku. Trpěl pocity neustálého pronásledování a od roku 1954 se léčil v psychiatrických ústavech. Ovšem jeho básnická tvorba nepřestala, stala se tak jeho jediným smyslem života, ke kterému se upínal.

Hana Kofránková|foto: Tomáš Vodňanský

V jeho básních lze pak snadno cítit jakýsi teskný tón po domovské vlasti. Český rozhlas Vltava posluchačům nabízí, při příležitosti stého výročí autorova narození, průřez jeho básnickou tvorbou. Nahlédneme konkrétně do exilových sbírek básní Melancholické procházky, Stará bydliště a Pomocná škola Bixley, jejichž prostřednictvím se jednoduše přeneseme do Blatného nostalgických chvil s šálkem čaje a cigaretou, bez nichž si autor již nedovedl představit svůj život. Spolu s ním zavzpomínáme také na mnohé umělce, jimiž jsou například Halas, Seifert, Nezval, Orten, Kolář a další významné osobnosti, které se silně zapsaly do života Ivana Blatného.

Jiří Ornest|foto: Jan Sklenář

Styl tohoto básníka je příznačný svým osobitým smyslem pro humor, grotesku a parodii. Také ve svých básních uplatňuje princip surrealistického psaní a metodu koláže, jimiž dokáže barvitě zaznamenávat své myšlenky, prožitky a nápady. Ve svém díle zanechává řadu kulturně historických odkazů, citátů a parafrází a nebojí se také zabrousit k cizím jazykům, se kterými se koneckonců setkával dennodenně.