Zbyněk Baladrán: Chtěli jsme pochopit, co to znamená postkomunistický prostor

Zbyněk Baladrán má cenu! Pro rok 2018 mu ji udělila porota ocenění, jež nese označení Umělec má cenu. Mladší generace umělců a teoretiků tak vyjádřila respekt nejen vůči Baladránově tvůrčí činnosti, ale podle vlastních slov také ke způsobu jeho reflexe minulého politického uspořádání, porevoluční transformace a souvisejících aktuálních problémů.

Zbyněk Baladrán absolvoval pražskou Akademii výtvarných umění, ještě předtím ale studoval dějiny umění na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Bylo to v době, kdy se odborný a pedagogický zájem zmíněné katedry soustředil především na středověké a barokní umění, přelom 19. a první polovinu 20. století. O současném umění se tam téměř nepřednášelo. Ani velké galerijní instituce neskýtaly podle Baladrána dostatečné zázemí pro současné umění.

Na přelomu milénia jsme měli pocit, že v prostředí, ve kterém jsme se pohybovali, nebylo možné se setkávat se současným uměním.

Společně s umělcem Tomášem Svobodou a historiky umění Ondřejem Chrobákem a Davidem Kulhánkem založili sdružení Display, které následně otevřelo v Bubenské ulici v pražských Holešovicích galerii, kam zvalo téměř výhradně zahraniční umělce. Šlo o jednu z prvních nekomerčních galerií tohoto typu v našem prostředí. V pořadu Vizitka Zbyněk Baladrán mluví také o tom, jak podle něj trh s uměním formuje samotný charakter současného umění:

Trh s uměním do jisté míry ovlivňuje to, jak umění vypadá.

Baladrán přiznává, že galerie Display neměla úplně pevnou výstavní dramaturgii. Jasná programová koncepce přišla až po sloučení se sdružením Tranzit v Tranzitdisplay v roce 2007.  Činnost se začala více orientovat na společenské a politické přesahy umělecké praxe, což platilo jak pro samotné výstavní projekty, tak i pro doprovodný program. Do Tranzitdisplay byli zváni nejen zahraniční umělci, ale také kurátoři. „Před patnácti lety Praha nebyla příliš zapojená do evropského umění. Po vstupu do Evropské unie se ta situace dost výrazně proměnila – v možnosti vycestovat do zahraničí a (do České republiky) zvát spolupracovníky.  Nám přišlo důležitý ukázat, že to, co se děje tady, je srovnatelný. Ten pocit méněcennosti, který mohl vzniknout díky odloučenosti, jsme chtěli smazat.“  

Rozšířený program Tranzitdisplay zahrnoval také Monument transformace, zaměřený na uchopení společenských změn v postkomunistickém prostoru. Vedle Zbyňka Baladrána byl iniciátorem tohoto projektu také Vít Havránek. Jejich snahou mj. bylo vyvázat se z pasti polaritních klišé Západ–Východ, Východ–Západ.“

Chtěli jsme pochopit, kde žijeme. Co to znamená postkomunistický prostor a jak se vztahovat k budoucnosti.

Vedle období transformace Baladrána zajímá také například avantgarda.  Příkladem může být jeho video 156,71 m2, optimální byt v Koldomu nebo Model konstruktivistické věže. „Právě avantgarda formulovala roli umělce jako někoho, kdo dokáže změnit svět k lepšímu, což možná byla ještě naivnější představa, než moje povšechné představy o umění, ale zároveň je tam nějaké jádro, proč umění dělat. Myslím si, že umění by mělo vždy pamatovat na nějakej kritickej odstup a možnost změny stávajícího statu quo.“