Zapomenuté transporty

12. prosinec 2007

Holocaust zůstane jednou provždy věčným tématem, nevyčerpatelným svým rozsahem a nepochopitelným kvůli nezměrnému až nepředstavitelnému počtu osobních tragédií i kvůli krutosti, jíž je člověk schopen vůči jinému člověku. Koncentrační tábory a transporty do nich byly již zpracovány v dílech mnoha dokumentaristů a jména Treblinka, Majdanek, Osvětim, znějící jako dětské žvatlání, dodnes vyvolávají hrůzostrašné mrazení. Zdaleka ne každý z téměř dvaceti tisíc nacistických koncentračních táborů (počítáno včetně táborů pracovních a tranzitních) je obecně znám, ačkoli si žádný z nich nezaslouží být zapomenut.

Zapomenuté transporty je jméno cyklu čtyř devadesátiminutových dokumentů historika a politologa Lukáše Přibyla, v nichž se autor věnuje transportům do méně známých koncentračních táborů a ghett na území Lotyšska, Běloruska, Estonska a východního Polska. První ze série dokumentů se věnuje koncentračnímu táboru Salaspils a životu v rižském ghettu. Přibylův dokument je mozaika vzpomínek přeživších českých Židů, deportovaných do Lotyšska v roce 1942. Celý obrazový materiál tvoří pouze dobové autentické záběry a fotografie nalezené v archivech, soukromých sbírkách i pozůstalostech v rodinách po bývalých příslušnících SS. Nemá vypravěče ani průvodní slovo, je sledem osobních zážitků, vyprávěných jejich přímými účastníky. Úplně vás mrazí v zádech, když jednoho muže slyšíte vyprávět o oblíbené zábavě velitele tábora, který téměř při každé návštěvě zastřelil několik vězňů - slovy svědka: "Chodil do tábora jako do bažantnice". Jiný muž zas přežil jako zázrakem raport, při němž za banální krádež nechali postřílet každého druhého nastoupeného. Jeho kamarádi po pravici i po levici už bohužel takové štěstí neměli. V táboře zabíjela nejen brutalita a zvůle esesmanů, ale i tvrdé zimy, při nichž teplota nezřídka klesala i ke dvaceti stupňům pod nulou.

Tábor Kaiserwald

Navzdory veškeré hrůze a strádání si lidé v táboře a ghettu snažili uchovat alespoň střípky normálního života, dle hesla "Carpe diem" se jim občas povedlo uspořádat i večírek s tancem. Krádeže na pracovních postech mimo tábor byly pro vězně nejen existenční nutností, ale také jediným druhem odporu.

Dokument Lukáše Přibyla v sobě ukrývá obrovskou sílu. Díky vyprávění očitých svědků na kameru dostala fakta konkrétní tvář, člověk nestačí žasnout, čím vším si ti lidé museli projít a jak je možné, že se přes to dokázali přenést. Naprostá většina použitých dobových záběrů i fotografií nebyla doposud publikována a obsahově se dokument věnuje obecně nepříliš známé části holocaustu, kterou však neukazuje prostřednictvím faktů a neosobních čísel, ale prostřednictvím osudů konkrétních lidí. Citlivý přístup, poctivá práce, značný emocionální náboj a neuvěřitelná vitalita lidí, kteří si prošli peklem a nepřipravilo je to o nadhled ani životní optimismus - to jsou prvky, které dělají ze Zapomenutých transportů jeden z nejpůsobivějších dokumentů, které jsem viděl.

Rižské ghetto

Zapomenuté transporty ČR, 2007, délka 85 min.

Režie: Lukáš Přibyl

autor: Jakub Leníček
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?

Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka

jak_klara_obratila_na web.jpg

Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama

Koupit

Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.