Zapomenuté transporty

12. prosinec 2007

Holocaust zůstane jednou provždy věčným tématem, nevyčerpatelným svým rozsahem a nepochopitelným kvůli nezměrnému až nepředstavitelnému počtu osobních tragédií i kvůli krutosti, jíž je člověk schopen vůči jinému člověku. Koncentrační tábory a transporty do nich byly již zpracovány v dílech mnoha dokumentaristů a jména Treblinka, Majdanek, Osvětim, znějící jako dětské žvatlání, dodnes vyvolávají hrůzostrašné mrazení. Zdaleka ne každý z téměř dvaceti tisíc nacistických koncentračních táborů (počítáno včetně táborů pracovních a tranzitních) je obecně znám, ačkoli si žádný z nich nezaslouží být zapomenut.

Zapomenuté transporty je jméno cyklu čtyř devadesátiminutových dokumentů historika a politologa Lukáše Přibyla, v nichž se autor věnuje transportům do méně známých koncentračních táborů a ghett na území Lotyšska, Běloruska, Estonska a východního Polska. První ze série dokumentů se věnuje koncentračnímu táboru Salaspils a životu v rižském ghettu. Přibylův dokument je mozaika vzpomínek přeživších českých Židů, deportovaných do Lotyšska v roce 1942. Celý obrazový materiál tvoří pouze dobové autentické záběry a fotografie nalezené v archivech, soukromých sbírkách i pozůstalostech v rodinách po bývalých příslušnících SS. Nemá vypravěče ani průvodní slovo, je sledem osobních zážitků, vyprávěných jejich přímými účastníky. Úplně vás mrazí v zádech, když jednoho muže slyšíte vyprávět o oblíbené zábavě velitele tábora, který téměř při každé návštěvě zastřelil několik vězňů - slovy svědka: "Chodil do tábora jako do bažantnice". Jiný muž zas přežil jako zázrakem raport, při němž za banální krádež nechali postřílet každého druhého nastoupeného. Jeho kamarádi po pravici i po levici už bohužel takové štěstí neměli. V táboře zabíjela nejen brutalita a zvůle esesmanů, ale i tvrdé zimy, při nichž teplota nezřídka klesala i ke dvaceti stupňům pod nulou.

Tábor Kaiserwald

Navzdory veškeré hrůze a strádání si lidé v táboře a ghettu snažili uchovat alespoň střípky normálního života, dle hesla "Carpe diem" se jim občas povedlo uspořádat i večírek s tancem. Krádeže na pracovních postech mimo tábor byly pro vězně nejen existenční nutností, ale také jediným druhem odporu.

Dokument Lukáše Přibyla v sobě ukrývá obrovskou sílu. Díky vyprávění očitých svědků na kameru dostala fakta konkrétní tvář, člověk nestačí žasnout, čím vším si ti lidé museli projít a jak je možné, že se přes to dokázali přenést. Naprostá většina použitých dobových záběrů i fotografií nebyla doposud publikována a obsahově se dokument věnuje obecně nepříliš známé části holocaustu, kterou však neukazuje prostřednictvím faktů a neosobních čísel, ale prostřednictvím osudů konkrétních lidí. Citlivý přístup, poctivá práce, značný emocionální náboj a neuvěřitelná vitalita lidí, kteří si prošli peklem a nepřipravilo je to o nadhled ani životní optimismus - to jsou prvky, které dělají ze Zapomenutých transportů jeden z nejpůsobivějších dokumentů, které jsem viděl.

Rižské ghetto

Zapomenuté transporty ČR, 2007, délka 85 min.

Režie: Lukáš Přibyl

autor: Jakub Leníček
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Historická detektivka z doby, kdy byl hrad Zlenice novostavbou. Radovan Šimáček jako průkopník žánru časově předběhl i Agathu Christie!

Vladimír Kroc, moderátor

Zločin na Zlenicích hradě

Zločin na Zlenicích hradě

Koupit

Šlechtici, kteří se sešli na Zlenicích, aby urovnali spory vzniklé za vlády Jana Lucemburského, se nepohodnou. Poté, co je jejich hostitel, pan Oldřich ze Zlenic, rafinovaně zavražděn, tudíž padá podezření na každého z nich. Neunikne mu ani syn zlenického pána Jan, jemuž nezbývá než doufat, že jeho přítel Petr Ptáček celou záhadu rozluští...