Za Milanem Škampou

Milan Škampa se narodil 4. 6. 1928 v Praze. Na housle začínal u své matky, později jej učil violista Ladislav Černý. V šestnácti letech se stal sólistou Českého rozhlasu, kde působil až do roku 1956. AMU absolvoval v roce 1951 Sukovou Fantasií. V roce 1975 zde byl jmenován docentem a 1990 profesorem. Svá hudebně vědecká studia na Karlově univerzitě zakončil 1952 disertační prací o Josefu Sukovi.

V lednu 1956 jej Antonín Kohout nabídl post violisty ve Smetanově kvartetu, kde nakonec zůstal 33 let. Během krátké doby nastudoval kompletní kvartetní repertoár na pro něj nový nástroj.

Smetanovo kvarteto (zleva: Lubomír Kostecký, Jiří Novák, Antonín Kohout, Milan Škampa)|foto: muzikus.cz

Od roku 1958 vznikala Škampova přelomová práce o Leoši Janáčkovi a jeho smyčcových kvartetech. Ta se stala návodem pro zcela novou interpretaci Janáčkových děl.

Milan Škampa vyučoval na Musica di Fiesole ve Florencii, podílel se na založení Evropské akademie smyčcových kvartet ve Florencii. Na Nizozemské akademii smyčcových kvartet působil jako stálý pedagog. Za svou celoživotní činnost obdržel vloni cenu Mezinárodní violové společnosti.

Marek Jerie, violoncellista Guarneri tria byl Škampovým žákem a později jej Smetanovci zvali k hostování na koncertech, účastnil se i těch posledních, rozlučkových. V příspěvku vzpomíná na jejich velmi emotivní atmosféru. Štěpán Ježek z Bennewitzova kvarteta upozorňuje například na nesmírnou popularitu Smetanova kvarteta v Japonsku a na cestu, jakou prošlapali dalším českým souborům. Milan Škampa se v jejich vzpomínkách ukazuje jako člověk vitální, upřímný, s nadšením pro věc a velmi velkorysým.