Z kanceláře ke stroji. Jak fungují novodobé městské dílny?

Alexandra Střelcová se podílí na chodu žižkovské rostlinné laboratoře Haenke. Zde se zájemci naučí, jak pracovat s léčivými rostlinami a jak z nich vyrobit krémy, spreje a masti. „Případně se můžete přijít jenom pohrabat v hlíně a postarat se o své květiny.“ Zvýšený zájem o kurzy potvrzuje se začátkem roku i Eva Adamcová ze Steh-by-steh: „Na mých kurzech se učí základy výšivky, základní stehy, techniky vyšívání na látku a na závěr si účastníci vyšijí motiv na oblečení.“

Všimli jsme si, že lidé teď rádi svařují.
Martin Pulec

Také do komunitní dílny Ponk v Holešovicích přichází čím dál více zvědavců. Mohou se tu zapojit do kurzů práce se dřevem nebo kovem. Ve dřevařské dílně si zájemci vyzkouší práci s nejrůznějšími nástroji — od pásové pily po protahovačku — a v kovodílně je teď největší zájem o svařování, komentuje Martin Pulec.

Nápady se pod rukama mění ve skutečnost

Na vyjmenovaných kurzech se uplatňuje nejenom princip DIY (udělej si sám), ale i vzdělávací aspekt.

Lektoři i lektorky usilují nejen o předání konkrétního vědění, ale chtějí také pro svůj obor inspirovat a zapálit nové nadšence. „Důležité je, aby při výuce došlo i na uplatnění vlastních nápadů, které se promění ve skutečnost,“ doplňuje Michal Kotek. Bohužel se ale oslovení lektoři shodují, že účastníci často válčí s kreativitou. „Jsou ve stresu, když mají vytvořit něco jiného, než co vidí,“ říká Martin Pulec. Eva Adamcová to potvrzuje: „Pokud někdo přijde s již hotovou výšivkou, snažím se ho přesvědčit, aby zkusil něco vlastního.“

Objevovat nové a zanechat odkaz

Důvodů, proč se lidé na kurz přihlásí, je celá řada. Většina účastníků tráví dny u pracovních monitorů a má pocit, že ztrácí kontakt se skutečným světem.

Alexandra Střelcová, Michal Kotek, Martin Pulec, Eva Adamcová a moderátor Tomáš Novotný v Českém rozhlase|foto: Český rozhlas

Ručními pracemi chtějí něco hmatatelného vytvořit, něčemu se fyzicky věnovat. Kurzy jim navíc umožňují potkat zcela nové lidi a najít si přátele z jiného sociálního okruhu. Roli hraje i zájem o trvale udržitelný způsob života — umět si opravit rozbitou věc, zašít roztrhaný textil či zachránit nemocnou rostlinu. Někteří pak zvažují rekvalifikaci a na kurzech si osahávají možné pracovní alternativy. Martin Pulec zmiňuje ještě jeden klíčový důvod: „Každý chce, aby po něm něco zbylo. Aby vnuci mohli jednou ukazovat na stůl, který vyrobil dědeček.“

Poslechněte si celé ArtCafé. V jeho druhé části se živě přihlásil z nizozemského festivalu Eurosonic Ondřej Bambas a se svými hosty komentoval tamní hudební dění.