Z deníku princezny

Princeznina "cesta Evropou" trvala pět měsíců a jejím účelem byl pobyt v nizozemském Scheveningenu, kde si měla Gabrielina matka Josefina (rozená hraběnka Wratislavová z Mitrowic) posílit své křehké zdraví. Současně ale šlo o jakési představení mladé dámy ve spřátelených rodinách. Deníkové zápisky jsou každodenní drobnokresbou. Např. 25. prosince si zaznamenala: Ráno jsem šla s Babi do kostela, večer k nám přišli Razumovští; maminka, tatínek, kněžna Razumovská a hrabě Károlyi hráli whist. Pro urozenou dospívající dívku šlo především o zužitkování její výchovy a vzdělávání, o možnost uzavření vhodného sňatku a začátek úspěšného rodinného života. Místo jednoznačné a ideální životní křivky, ale došlo k smutné události. Dívka zemřela v pouhých osmnácti letech. Oslabený organismus zřejmě podlehl infekci tyfu.

Vzhledem ke krátkému životu, který Gabriela ze Schwarzenbergu prožila, je pochopitelné, že její pozůstalost není nijak rozsáhlá a z hlediska historie možná ani zásadní. Dochované písemnosti, deník a korespondence, přesto nabízejí možnost představit si, jakým způsobem byly vedeny a vychovány děti ve šlechtických rodinách v polovině devatenáctého století. Co všechno musela zvládnout mladá dáma, aby uspokojivě reprezentovala rodinu a rod (Gabriela byla starší dcerou Karla II. ze Schwarzenbergu a neteří "posledního lancknechta", proslulého Bedřicha ze Schwarzenbergu), k němuž náležela a jejíž tradice ji zavazovala k určitému způsobu chování.

Obálka knihy|foto: Scriptorium

Většina Gabrieliných dopisů byla adresována bratru Karlovi a babičce Marii Anně. Listovní zprávy jsou posílány z různých míst. Z Vídně, Paříže i Prahy. Z ozdravných pobytů, na něž dcera doprovázela svoji matku. Z Mariánských lázní, a především z Gräfenbergu, dnešních Lázní Jeseník. Léčebné kůry, které tam podstupovaly matka i dcera, předepisoval sám zakladatel těchto lázní, Vincenc Priessnitz. Léčil studenými koupelemi, pitnými kůrami, fyzickou námahou a dietou. I v této drobnůstce, v několika listech, se nabízí náhled do obzoru a životního stylu vrcholné evropské aristokracie. Vyjádřování mladé ženy, která v sobě zároveň ještě uchovává pohled pozorného a poslušného dítěte, charakterizuje prostota, jednoduchost, elegance a přirozenost.

Doplňkem souboru písemností princezny Gabriely je zlomek románu (Mizaël et Alice) , který, spíš než dokladem literární obratnosti či ambice, je ukázkou aktivit, k nimž byly vedeny děti šlechtických rodičů. Výuka jazyků, a zároveň potřeba aktivního vyjádřování byla v té době stejně nepostradatelná a samozřejmá jako výuka tance, ovládnutí hudebního nástroje nebo kreslířských a malířských technik.

Ani pro dnešní hektickou dobu, kdy dopisy a deníkové záznamy nejsou obvyklým prostředkem vyjádření, však kupodivu nemusí být způsob života princezny Gabriely ze Schwarzenbergu jen archivní položkou. Dívka, svobodně cestující přes hranice států, jejímž úkolem je zvládnutí jazyků i ověření všeobecného vzdělání, může být stále vzorem tradičního evropského standardu.

Gabriela ze Schwarzenbergu, Krátká cesta životem a Evropou, Scriptorium, Dolní Břežany 2006, str. 464.