Władysław Reymont: V kuřárně opia. Příběh s tajemným námětem v duchu Edgara Allana Poea

Polský prozaik Władysław Stanisław Reymont (1867–1925) se stal v roce 1924 laureátem Nobelovy ceny za literaturu. V polské literatuře se prosadil svou houževnatou prací, silou barvitého vidění a skvělým pozorovacím talentem, přitom se stal jedním z nejvýznamnějších představitelů uměleckého hnutí Mladé Polsko. Roku 1899 byl zraněn při železničním neštěstí, obdržel odškodnění a stálá renta, vyplácená železniční společností, mu umožnila léčení v Itálii a cestu do Francie.

Překladatel Bořivoj Prusík napsal o Reymontovi na stránkách Lumíru v roce 1905 tato výstižná slova: „Schopnost chápati život se stránky zevní, charakteristické, učinila Reymonta povolaným malířem světa, v němž vystupují ostře jednotlivci, nenormální na své dráze životní, nefilisterští duchem, sžíraní ohněm ctižádosti, snů, bídy, do nebe sahajícího vzletu; rozdíraní závistí, bojem, zklamáním a spojení společnou bídou, hysterií, fanatismem.“

Povídka V kuřárně opia (W palarni opjum) pravděpodobně vychází z autentického zážitku autora (Reymont nebyl jediným polským umělcem přelomu 19. a 20. století, který na sobě poznal účinky opia, jež se v té době užívalo také k léčebným účelům). Hrdina příběhu (stejně jako Reymont) navštívil v roce 1894 Londýn. Postavy a místa ale mohou být smyšlené.

Povídka vyšla poprvé v souboru Ave Patria v roce 1907. Z antalogie polské fantastiky hororu V duchu Edgara Allana Poea (2019) ji pro rozhlas vybral překladatel a editor Libor Martinek.