Werner Herzog: O chůzi v ledu

Filmový režisér Werner Herzog (1942) je společně s režiséry Fassbinderem, Wendersem či Schlöndorfem spojován s německou novou vlnou. Hrdiny jeho snímků jsou často lidé v extrémních situacích, výjimečné osobnosti usilující o neuskutečnitelné sny. Nezřídka zachycuje různé podoby šílenství a abnormalit, velký význam klade na mytologii a mystiku. Z jeho filmů připomeňme Aguirre, hněv Boží, Fitzcarraldo nebo Každý pro sebe a bůh proti všem či Nosferatu.

V listopadu 1974 podnikl dvaatřicetiletý Werner Herzog pěší pouť z Mnichova do Paříže a během této cesty si podobně jako jeho filmoví hrdinové mnohdy sáhl na dno svých možností, když na kost promrzlý putoval stovky kilometrů sněhem a větrem. Rozhodl se totiž navštívit svoji těžce nemocnou přítelkyni, filmovou historičku Lotte Eisnerovou, a umínil si, že když za ní dojde pěšky, ona nezemře. Chůze se pro něho stala existenciální zkušeností, v níž se obrazy vnější i vnitřní krajiny navzájem prolínají.

Své pocity, dojmy a vjemy v průběhu cesty zaznamenával do deníku a o čtyři roky později se je rozhodl vydat. Vznikla tak útlá knížka pod názvem O chůzi v ledu (Mnichov – Paříž). Do češtiny ji přeložila Jana Vymazalová a v roce 2015 vydalo nakladatelství Kalich. Výběr textů z této publikace uvádíme ve Stránkách na dobrou noc.