Vzpomínky varhanice prof. Aleny Štěpánkové–Veselé

12. květen 2025

Zemřela varhanice Alena Štěpánková Veselá, bylo jí 101 let. Patřila k nejuznávanějším osobnostem brněnského kulturního života, zastávala například funkci rektorky Janáčkovy akademie múzických umění v Brně (JAMU).

Připravila: Olga Jeřábková
Zvukový mistr: Josef Daněk
Režie: Eva Řehořová
Natočeno: 2013

Česká varhanice profesorka Alena Štěpánková-Veselá se zasloužila nejen o získání nových prostorů pro brněnskou vysokou uměleckou školu, ale za jejího působení vznikla také (vedle hudební) druhá fakulta – divadelní. Poznala nejslavnější chrámové varhany v celé Evropě, koncertovala v největších sálech velkých měst světa a nahrála téměř kompletní dílo J. S. Bacha. Téměř půl století, od roku 1952 vyučovala na Janáčkově akademii múzických umění, kde byla také od roku 1990 sedm let rektorkou.

Veselá úspěšně koncertovala v mnoha evropských zemích, v prestižních sálech v Británii i Spojených státech. Samostatné recitály měla třeba v Royal Festival Hall v Londýně a v King’s College v Cambridgi. „Varhany jsou pokaždé jiné. A v tom je to krásné dobrodružství. Člověk neví, k čemu přijde. Musí hledat tu duši, co z toho vytáhne,“ řekla novinářům, když slavila stovku. 

Až do vysokého věku se věnovala svým koníčkům – horolezectví a sjezdovému lyžování. Pomohla oživit činnost brněnského Spolku přátel hudby při Filharmonii Brno, byla předsedkyní Spolku pro výstavbu brněnské koncertní síně a podílela se na organizaci Mezinárodního hudebního festivalu Brno. Významně se zasloužila o dokončení rekonstrukce Besedního domu v Brně.

autor: Olga Jeřábková
Spustit audio

    Nejposlouchanější

    Více z pořadu

    E-shop Českého rozhlasu

    Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí

    Karin Lednická, spisovatelka

    kostel_2100x1400.jpg

    Šikmý kostel 3

    Koupit

    Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.