Vzpomínky varhanice prof. Aleny Štěpánkové–Veselé
Zemřela varhanice Alena Štěpánková Veselá, bylo jí 101 let. Patřila k nejuznávanějším osobnostem brněnského kulturního života, zastávala například funkci rektorky Janáčkovy akademie múzických umění v Brně (JAMU).
Česká varhanice profesorka Alena Štěpánková-Veselá se zasloužila nejen o získání nových prostorů pro brněnskou vysokou uměleckou školu, ale za jejího působení vznikla také (vedle hudební) druhá fakulta – divadelní. Poznala nejslavnější chrámové varhany v celé Evropě, koncertovala v největších sálech velkých měst světa a nahrála téměř kompletní dílo J. S. Bacha. Téměř půl století, od roku 1952 vyučovala na Janáčkově akademii múzických umění, kde byla také od roku 1990 sedm let rektorkou.
Veselá úspěšně koncertovala v mnoha evropských zemích, v prestižních sálech v Británii i Spojených státech. Samostatné recitály měla třeba v Royal Festival Hall v Londýně a v King’s College v Cambridgi. „Varhany jsou pokaždé jiné. A v tom je to krásné dobrodružství. Člověk neví, k čemu přijde. Musí hledat tu duši, co z toho vytáhne,“ řekla novinářům, když slavila stovku.
Až do vysokého věku se věnovala svým koníčkům – horolezectví a sjezdovému lyžování. Pomohla oživit činnost brněnského Spolku přátel hudby při Filharmonii Brno, byla předsedkyní Spolku pro výstavbu brněnské koncertní síně a podílela se na organizaci Mezinárodního hudebního festivalu Brno. Významně se zasloužila o dokončení rekonstrukce Besedního domu v Brně.
Nejposlouchanější
-
George Farquhar: Galantní lest. Hvězdně obsazená komedie o dvou zchudlých londýnských kavalírech
-
Martin Františák: Mlčení. Příběh chátrajícího statku, který ovládá nejstarší člen rodu
-
Patricia Highsmithová: Tom Ripley. Nenávidí zločin, pokud ho k němu jeho ctižádost nedonutí
-
Václav Kahuda: Proudy. Ponořte se do spodních vod života a jeho literatury v Četbě s hvězdičkou
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka

Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.