Výstava díla Antonína Procházky
V letošním roce uplynulo 120 let od narození významného malíře české moderny Antonína Procházky. Při této příležitosti pořádá Muzeum města Brna a Moravská galerie v Brně v prostorách brněnského Špilberku a Pražákova paláce retrospektivní výstavu, která potrvá až do 29. září.
Jsou v ní zachyceny všechny fáze malířovy tvorby. V té počáteční je zřejmý vliv expresionismu, fauvismu a zejména vliv Muchův (Milenci z roku 1906, ve kterých autor zpodobnil sebe a svou budoucí ženu). Na čerstvého absolventa pražské Akademie silně zapůsobila návštěva Berlína v roce 1907. Tehdy objevil svět nových dimenzí, rytmus doby, hluk velkoměsta, davy lidí na ulici, křik... Po návratu z Berlína začal Procházka spolupracovat s Osmou. Vnímavý je zvláště k pracím Kubišty a Filly, inspirací je mu též Cézanne a Daumier. Tlumí barevnost, rozpracovává rytmus obrazu, analyzuje tvary. I v kubistickém období si zachovává osobitost a v pozadí jeho zátiší (například v Tvarech z roku 1912) se objevuje rastr typický i pro další fáze jeho malby. V zátiší s názvem Kočka (1921) již také nacházíme typickou stylizaci tvaru očí.
Od roku 1910 žije Procházka mimo pražské centrum - zprvu v Ostravě a počátkem dvacátých let v Novém Městě na Moravě. V této době začíná stupňovat ve svých obrazech plastický účin barvy užitím jiných nezvyklých materiálů (písková pasta, textil, malba voskem). Všímá si venkovských motivů a usiluje o zlidovění kubismu. Maluje portréty lidí okolo sebe, zachycuje jejich práci. Před tvrdou realitou utíká do stylizace tematické i formální.
Na konci dvacátých let přechází k poetickému civilismu. V Brně, kde žije se svou manželkou Linkou, nachází společenské uznání i zázemí umělecké obce (Skupina výtvarných umělců v Brně). Ve třicátých letech vytváří portréty "sladkého života" střední vrstvy. Kontrastem k nim jsou dynamické krajiny z cest, ve kterých se vyznává z obdivu k El Grekovi (Modrá krajina, 1936). Rostoucí napětí a bouřlivou atmosféru předválečného období je znát rovněž z jeho robensovských zápasů zvířat.
Ve snaze přiblížit se tvorbou širokému publiku ji Procházka po roce 1926 orientuje i dalším směrem - k neoklasicismu. Typy jeho postav jsou inspirovány starověkými východními kulturami či antikou, vrací se ke starověké technice malby voskem - enkaustice. Vytváří množství monumentálních obrazů s antickými a mytologickými náměty a pomocí jejich symboliky vyjadřuje aktuální pocity. Vrcholným dílem je monumentální plátno v aule Právnické fakulty Masarykovy univerzity v Brně Prométheus přinášející lidem oheň z roku 1938.
Souhrnná výstava malíře Antonína procházky je oběma jejími autorkami - Marcelou Macharáčkovou a Alenou Krkoškovou - pojata jako výborně zpracovaný dokument umělcovy tvorby i života. Z týmové spolupráce významných českých historiků umění k ní vznikla i reprezentativní monografická publikace.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
