Výročí 2010: Sandro Botticelli (500 let)

V letech 1465 – 1467 pracoval v dílně význačného florentského mistra Fra Filippa Lippiho, který ho, jak píše životopisec Giorgio Vasari, „brzy přivedl na takovou výši, jakou věru nikdo nečekal.“ V roce 1476 namaloval Klanění tří králů; postava na pravém okraji obrazu je zřejmě umělcův autoportrét. „Je to opravdu nanejvýš podivuhodné dílo, jež se dík své barevnosti, kresbě a kompozici vyznačuje takovou krásou, že nad ním dodnes každý umělec žasne; a v tehdejší době Sandrovi vyneslo jak ve Florencii, tak mimo ni takovou slávu, že ho papež Sixtus IV. Postavil do čela všech, kdo měli vyzdobit kapli, již dal postavit v papežském paláci v Římě.

V Římě se proslavil, od papeže dostal pěkné peníze, ale protože byl zvyklý žít z ruky do úst, všechny hned utratil a bez prostředků se vrátil do Florencie.

Sandro Botticelli: Zrození Venuše|foto: Wikimedia, public domain, Galerie Uffizi, Florencie

V Uffizi jsou kromě Klanění tří králů další Botticelliho vrcholná díla – Statečnost, Judita s hlavou Holofernovou, Primavera, Pallas Athéna a Kentaur, Madona Magnificat, Madona s dítětem a šesti anděly, Zvěstování, Trůnící madona se světci, Svatý Augustin ve své cele – a nejproslulejší Botticelliho malba, Zrození Venuše.

„Dále se o Sandrovi říká,“ pokračuje životopisec, „jak měl nesmírně rád každého, o kom věděl, že se pilně věnuje umění, a jak vydělal hodně peněz, ale špatným hospodařením a nedbalostí o všechno přišel. Tak nakonec zemřel jako nemocný, sešlý a zbytečný stařec, belhající se o dvou holích, protože se už nemohl narovnat."