Vyprávění o ztrátě a zázraku lidského těla. Román Michela Fabera Kniha zvláštních nových věcí se rozezní jako čtyřdílná rozhlasová dramatizace
Jak velké odloučení snese silný láskyplný vztah? Nakolik je možná komunikace mezi lidmi, kteří žijí každý doslova v jiném světě? A v co potřebujeme věřit? Na tyto i další otázky se snaží najít odpověď román Kniha zvláštních nových věcí spisovatele Michela Fabera, jejíž rozhlasovou dramatizaci uslyšíte na Vltavě od neděle 18. září.
Vyrovnání se s nevyhnutelným
Kniha zvláštních nových věcí ‒ tak říkají domorodci na planetě Oáza pozemské Bibli. Aby bylo možné jejich svět osídlit i lidmi, chtějí se s nimi Pozemšťané sblížit prostřednictvím misionáře. Tak začíná misijní cesta kněze Petera, který na Zemi musí zanechat milovanou manželku Beu. A tak začíná i rozhlasová hra podle románu Michela Fabera. Co ale k příběhu po jeho českém vydání uvedl sám autor?
„U Knihy zvláštních nových věcí mi nezáleží na tom, jestli ji lidi považují za sci-fi, chtěl jsem zkrátka napsat román o muži a ženě, které rozděluje obrovská vzdálenost. A ta vzdálenost se mi tak zvětšovala, až se z toho stala jiná planeta. Každý z nás neodvratně směřuje k záhubě, protože nežijeme navěky. A nejenom my sami zemřeme, zemřou i ti, které milujeme. S tím není jednoduché se vyrovnat a moje kniha právě nahlíží různé způsoby, kterými se o to lidé pokoušejí. Podstatné to pro mě začalo být, když moje žena onemocněla rakovinou a věděli jsme, že možná zemře, než to dopíšu. To mě přimělo se mnohem více zamýšlet nad otázkou, jestli se ještě někdy někde potkáme, nebo zda je to definitivní konec. A s tím se svým způsobem vypořádá můj román,“ uvedl o své próze autor Michel Faber.
Jak vymyslet jazyk
„Pro mě byla velká výzva, jak vytvořit svět Oázanů a jejich jazyk. Protože v textu je jejich jazyk, když se snaží mluvit v angličtině a v našem případě češtině, vytvořený tak, že jsou vynechaná určitá písmena – a tak jsme to také akusticky zpracovali. Ale pak je tam i řeč Oázanů, jakou se baví mezi sebou, která je na papíře uvedena jen v grafických znacích, pod nimiž si můžete představit cokoli. Ale já jsem jim musel dát zvuk, což bylo nutné vymyslet,“ říká režisér radio seriálu Petr Mančal.
Čtěte také
„Už sama kniha se do češtiny nepřeváděla snadno, protože tematizuje překlad. Kazatel Peter v ní totiž překládá Bibli tak, aby to tři tisíce let před naším letopočtem staré vyprávění semitských kmenů pochopili mimozemšťané, a k tomu to musí převyprávět tak, aby tam nebyly konsonanty, které Oázané nedokážou vyslovit, na čemž byla založená řada slovních hříček,“ dodává Viktor Janiš.
Kde jsme větším cizincem?
A čím je Kniha zvláštních nových věcí zvláštní? „Je to román o zázraku lidského těla, ale i o nezvratnosti jistých procesů. Takže pro mě je jeho poselství také o tom, užívat si života, dokud ho máme,“ říká Faberův „dvorní“ překladatel Viktor Janiš. A režisér rozhlasové dramatizace Petr Mančal k tomu doplňuje: „Pro mě je to nejenom román o ztrátě, ale zároveň o hledání svého místa. A to jak na své vlastní planetě ‒ dá se říci, že v sobě sama ‒ tak i na té jiné. Kde jsme větším cizincem, to už je otázka.“
Radioseriál Kniha zvláštních nových věcí je k poslechu od 18. září a tři následující neděle vždy hodinu před polednem.
Související
-
Ze své knihovny vybírá překladatel Viktor Janiš
Setkání s knihami napříč prostorem a časem. Připravila Blanka Stárková.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.