Vychází nové Schlinkovy povídky. Bilancování smutných akademiků je ideální letní čtení

Někdy v 90. letech – to bylo Bernhardovi Schlinkovi asi padesát – mu nestačilo být pouze právníkem a profesorem na univerzitě. Začal tedy psát kriminální příběhy. V roce 1995 vyšel Schlinkův první nedetektivní román – Předčítač. Ověnčený mezinárodními cenami a přeložený do padesáti světových jazyků se v roce 2008 dočkal i zfilmování. Poté už ho znali úplně všichni. 

Přebal knihy Bernhard Schlink: Barvy loučení (Abschiedsfarben)|foto:Nakladatelství Diogenes

To byl počátek Schlinkovy světové kariéry a také jeho tzv. vzpomínkové literatury – vše, co po Předčítači napsal, celkem sedm titulů, se vztahovalo k jeho vzpomínkám na minulost. Nejinak je tomu i v jeho právě zveřejněných Barvách loučení. Navíc, jak to často bývá v pracích starších autorů (Schlinkovi je 76 let), se do textu stále více prolínají myšlenky na smrt.

Trochu posmutnělí hrdinové jeho nejnovějších příběhů se při pohledu do minulosti občas obávají, zda se rozhodli v té či oné situaci správně – vzpomínají na uplynulé lásky, zmarněné šance a jejich touhy a vášně se občas objevují znovu, někdy je už není možné vzkřísit. Dobře situovaní akademici – to jsou Schlinkovi hrdinové – žili v tomto ohledu doposud zřejmě v jakémsi svém světě, ve kterém sami sebe úspěšně obelhávali a podváděli. Nyní tedy bilancují. Ve všech devíti povídkách jde autorovi především o vinu a trest.

Stáří může být občas jistě i náročné, vyčerpávající, osamělé a plné nesplněných tuh a přání. Schlinkovy povídky jsou napsané v tmavě pastelových barvách, napínavě a tajemně, ale přesto je s čistým svědomím doporučím i jako letní čtení na dovolenou.