Výběr z denního tisku, 8. prosince

„Do vlády míří za Bessera další žena“, dočteme se na titulní straně Mladé fronty. O pravděpodobné výměně ministra kultury za bývalou starostku Vizovic, učitelku a poslankyni za TOP09 Alenu Hanákovou informují na svých stránkách všechny hlavní deníky. Právo přináší její medailon spolu s článkem o odcházejícím ministrovi.

Mnohokrát jsme se už zabývali plánovaným propojením ND a SOP, o kterém rozhodl Jiří Besser. Právo dnes informuje také o zrušené stávce odborové organizace SOP. Ta se spolu s ředitelem ND Ondřejem Černým prý dohodla na všech požadavcích do budoucna. Mezi jinými to jsou: samostatný rozpočet i vedení opery, možnost podílet se na výběru šéfů, zachování sboru, orchestru a baletu SOP. V Právu naleznete také dvě knižní recenze. Kratší z nich se týká publikace Andy Warhol a Československo. Autorům se prý podařilo během dva a dvaceti let dát do hromady dokumentaci, která je překvapivá i pro odborníky. Od všech ostatních ji pak odlišují vzpomínky Čechoslováků a spolupracovníků z Factory na osobní setkání.

V delší z obou recenzí se zabývá František Cinger dalším z řady vydaných románů Cormaca Mc Carthyho, Vnější tma. Také jeho druhá próza prý zasluhuje pozornost. Cinger zařadí dílo do kontextu autorovy tvorby, vysvětlí okolnosti jeho vzniku, představí základní situaci a postavy a nakonec dodá, že v edici anglo americké literatury nakladatelství Argo vyšel román z roku 1968 „v mimořádně působivém překladu Michala Svěráka zdůrazňujícím v českém znění osobitost spisovatelova jazyka“.

Do třetice z Práva. Petr Kováč z Londýna pro deník recenzoval výstavu věnovanou postmoderně 70. a 80. let minulého století ve Victoria and Albert Museum. To je především orientováno na design a architekturu. V jejím představení daného období se ukazuje, že je postmoderna ve svém rozsahu a dosahu srovnatelná se secesí z přelomu 19. a 20. století. Z výstavy prý vysvítá, že postmoderna nás ovlivnila více, než si uvědomujeme.

V Mladé frontě se dočteme krátkou noticku o nové výstavě v Obecním domě. Tauromaquia: Tváří v tvář býku představí podle kurátorky Sereny Baccaglini díla spojená s býčími zápasy autorů jako Pablo Picasso, Francisco Goya, Salvador Dalí nebo Emil Filla. Výstava začíná tento pátek.

Naopak rozsáhlou recenzi najdete v Mladé frontě na současnou retrospektivu Davida LaChapelle v galerii Rudolfinum. Zuzana Drtilová nejprve vysvětluje, jak se podařilo na 150 děl slavného fotografa do Prahy a střední Evropy přivézt, poté expozici „Tak pravil LaChapelle“ hodnotí 80ti procenty a dodává, že umělec je „monumentální, odvážný, drzý a jeho představivost nezná hranic.“ Expozice prý mapuje fotografovu tvorbu od černobílých začátků z 80.let po nejnovější tvorbu, ve které se od komerce a lifestylu vrací opět k umění. K recenzi je připojeno také několik ukázek, mimo jiné jedna ze série fotografií se zpěvákem Michaelem Jacksonem z roku 2009.

V příloze Praha MF se dočteme také o otevření nového komixového muzea, kterého se dočkal Kája Saudek. Sídlí nad pražským klubem Batalion, jehož majitel neváhal u příležitosti otevření muzea komixového kreslíře srovnat s Alfonsem Muchou. Ze světa výtvarného umění, ale zcela z jiného žánru ještě dnešní HN. Na jejich stránkách najdete velkou recenzi Magdaleny Čechlovské na novou monografii Bohuslava Reynka vydanou u příležitosti jeho současné retrospektivy v Domě u kamenného zvonu. Čechlovská shrnuje život, dílo a působnost petrkovského básníka a výtvarníka. Monografie prý líčí příběh umělce vystaveného opakované svévoli. Když Reyenk nemohl psát, utíkal se ke grafice a jeho nejlepší díla jsou spojená s nejtemnějšími obdobími jeho života. Osobní trápení prý vyjadřoval suchou jehlou skrze utrpení Krista, Joba nebo Dona Quijota. Spolu s recenzí najdete v HN přetištěnou také Reynkovu Pietu na statku. Monografie pak prý spolu se současnou výstavou představuje Reynkovo dílo v nejúplnější verzi. Dodejme, že o výstavě mluvil s autory výstavy za Mozaiku Karel Oujezdský a jeho příspěvek si stále můžete poslechnout na našich stránkách. Ještě krátce z Lidových novin. V nich najdete mimo jiné recenzi Vladimíra Justa na novou inscenaci činohry ND Deváté srdce. Představení Juraje Hertze je prý smutným dokladem toho, že první scéna se nepoučila z dřívějších neúspěchů při převádění slavných filmových děl na divadelní prkna.