Výběr z denního tisku, 3. října

Hned na titulní straně Hospodářských novin čteme „Designblok zaplavil Prahu luxusem“. Na více než padesáti místech hlavního města se představují české i světové novinky designu do neděle 7. října.

Clam-Gallasův palác, Kafkův dům a Šporkův palác, to jsou tři hlavní stany přehlídky, která ale jinak zaplní mnohem více prostoru – je stále populárnější, minulý rok měla více než 40 000 návštěvníků.

Instalace v Clam-Gallasově paláci má za téma luxus a kromě několika pater koncentrované dávky nejnovějších designových trendů rozjímá nad luxusem také vizuální esej v mramorovém sálu od Tomáše Luňáka.

V Hospodářských novinách najdete obsáhlý výčet toho, co na jednotlivých částech festivalu najdete.

O Designbloku informuje také příloha Esprit Lidových novin, krátce se tam dočtete tipy na to, co byste si na Designbolku neměli nechat ujít. Mezi největší události letošního ročníku rozhodně patří přednáška původem španělské designérky a architektky Patricie Urquioly. Ta proběhne už dnes ve 12.30 na fakultě architektury ČVUT.

Kultura se dostala na titulní stránku dnešní Mladé fronty a to titulkem – „Fotil, kreslil, psal, zajímali ho podivíni“. Vztahuje se k nové knize výtvarníka a performera Petra Nikla Divňáci z Ňjújorku. Nikl na koloběžce křižoval Manhattan, fotil podivíny a pak je překresloval... Podle jejich zjevu je pojmenovává (Náčelník apačů, Konžský vlasatec atp.) a ke každému doplnil báseň vycházející z jeho dojmů.¨

Křest knihy proběhne od 17.15 ve Švandově divadle, v rozhodování, jestli se na něj vydat nebo ne, můžou pomoct také reprodukce divňáků v Mladé frontě.Závěr knihy každopádně zní: „Čučím jako datel/ ve své rodné líhni/ zdají se mi divní/ snad úplně všichni!“

Jedné nově vydané knize se věnují také Lidové noviny. „Zvláště v naší nervózní době není na škodu vracet se k národním jistotám,“ píše Jiří Peňás „třeba k takovým, jaké představují povídky Jaroslava Haška, klasika nejnárodnějšího“.Zrovna jedna taková delší povídka – Šťastný domov – vyšla s ilustracemi Jiřího Slívy, jehož naivní retro styl si dobře rozumí s haškovským světem, který se nám zdá proti dnešku jako oáza klidu a bezpečí.Povídka pochází ještě z doby před první světovou válkou a lze u ní tušit autobiografickou inspiraci.Šťastný domov se jmenoval časopis, který se „snažil učiniti každou domácnost spokojenou“ – vypravěče potká pohroma: jeho mladá žena mu krátce po svatbě oznámí, že onen časopis odebírá– společný život se začne řídit podle všemožných užitečných rad a výsledkem je groteskní obraz destrukce se vší haškovskou komediální parádou. Píše Jiří Peňás.Šťastný život vydalo nakladatelství Vyšehrad.

V dnešních novinách najdeme několik filmových recenzí – v Mladé frontě na francouzský thriller Odplata s Liamem Neesonem v hlavní roli (50 procent), v Lidových novinách na film Olivera Stonea Divoši (autor prý potvrdil, že svým dotekem dokáže proměnit cokoli v „namistrovanou nudu“), v Hospodářských novinách na hořkou komedii Hasta la vista!, ve které se „cudně vypráví o sexu invalidů“ a nakonec také v Právu, kde Věra Míšková hodnotí nový film Tomáše Vorla Cesta do lesa.Dvanáct let po Cestě z města Vorel oživuje postavy z filmu. Tentokrát se soustředí na další generaci. Adjunkt Ludva má rád les a chce být dobrým myslivcem, mladá Anyna les miluje kýčovitě něžnou láskou. Jejich setkání, konflikt a láska je příběhem sloučení dvou odlišných přístupů k přírodě. Oba jsou ale neslučitelné s vesnicí a ekonomickými aspekty venkovského hospodaření.Cesta do lesa je sice méně hysterická než Cesta z města, ale stále platí, že čím méně postavy mluví tím lépe. Z dialogů totiž čiší přehánění, které může působit až směšně. Uvádí Věra Míšková a hodnotí 65 procenty.

Závěrečná stránka Lidových novin, rubrika Horizont, otiskuje po včerejší zprávě, osobní vzpomínku Jany Machalické na sémiotika, kybernetika, teoretika hudebního divadla, profesora Iva Osolsobě, který zemřel minulý čtvrtek.

Už od osmdesátých let měl Osolsobě pevné vztahy se „sémiotickou mafií“. Do světa sémiotiky ho pozval sám Roman Jakobson a také ho nominoval do vznikající mezinárodní sémiotické asociace – to vše na základě snad nejslavnější autorovy studie věnované ostenzi. Machalická na Iva Osolsobě vzpomíná jako na teoretika hudebního divadla, nesmírně zábavného, vtipného a laskavého člověka, který sálal erudicí.