Výběr z denního tisku, 22. listopadu
Připravil Petr Gojda.
Hospodářské noviny přinesly recenzi Hřebejkovy adaptace představení Odpad, město, smrt z pražského Divadla Komedie, která měla premiéru včera. Inscenace byla při přenosu seškrtána asi o třetinu a její děj byl přenesen z divadla na různé pražské lokace – například Václavské náměstí – jako sídlo toho odpadu z názvu. Svébytnými výrazovými prostředky film přerůstá standardní divadelní záznam, zároveň to ale není regulérní film. Hřebejk prý poetiku Pražského komorního divadla zachytil úspěšně a filmem se ptá, za jakou cenu jsme ochotní se prodat.
Herecký koncert pro starší a pokročilé, tak uvádí v Právu recenzi filmu Co kdybychom žili společně?, který bude uveden v rámci Festivalu francouzského filmu. Herecké legendy jako Jane Fonda, Geraldine Chaplin a Pierre Richard se sešli pod taktovkou mladého režiséra Stéphana Robelina. Napsal a natočil tragikomedii o stáří, které navzdory nemocem, částečné bezmoci a blízkému konci nemusí být zoufale opuštěné. Pětice postav, dva páry a jeden solitér, se na stáří rozhodne nastěhovat do jednoho domu – kromě zrušení samoty to pak v jejich životech znamená spoustu malých katastrof. Robelin nenatočil sladkobolný, ale velmi vtipný a až k bolesti uvěřitelný příběh. Černý humor a výborné herecké výkony jsou pro Věru Míškovou důvodem, proč jde o jednu z lahůdek letošního Festivalu francouzského filmu a proč film hodnotí 80 procenty.
O filmu Co kdybychom žili společně? píše také Jana Machalická v Lidových novinách. Podle ní je to nesourodá parta hereckých hvězd, která dodává filmu lesk a posunuje ho k úvaze o nemilosrdném času.
V Lidových novinách se dočteme také o jedné novince v celé distribuci. O filmu Atlas mraků v režii Toma Twykera a bratrů Wachovských píše Alena Prokopová. Už literární předloha – román od britského spisovatele Davida Mitchella – není uživatelsky příjemnou zábavou, film pak prý vykazuje otevřené nepřátelství vůči zpohodlněnému divákovi. Téměř tříhodinová podívaná, která neustále mění lokace a děje a která stála 100 milionů dolarů, je prý módní, efektně vyhlížející intelektuální šaráda. „Po pracném narativním a stylovém odmaskování přijde přesný návod, co si myslet, proklamativní a rozporuplný, někomu to může vehnat slzy do očí, jiného luštění sudoku může začít otravovat.“
Také Mladá fronta Dnes píše o Atlasu Mraků. Mirka Spáčilová uvádí, že film spojuje velké příběhy, efekty, herce, ambice, rozsah a bohužel i velké pravdy. Šest příběhů se proplétá sto sedmdesát minut. Dávní otroci v Tichomoří a budoucí otroci v příští automatizované totalitě; britský skladatel 30. let a britský nakladatel z dneška; americká novinářka na stopě mocenského spiknutí a spasitelka domorodců na cestě k poznání. Symfonie barev, stylů, efektů, nálad. Ale také typ uměleckého díla, které chce naráz odhalit, pojmenovat a vtlouci nám do hlavy veškerá tajemství lidského bytí. Mirka Spáčilová hodnotí 75 procenty.
Mladá fronta píše také o projektu Hithit – výzva umělců zní, fanoušci, teď nás sponzorujte vy. Projekt inspirovaný úspěšným americkým Kickstarterem přichází s nápadem vybírat peníze přímo od fanoušků na nové projekty a zároveň jim nabídnout vždy něco na oplátku. Skupina TataBojs teď vybírá na turné k 25 letům své existence, Vladimír 518 a Xavier Baumaxa vybírají na nové desky. Například za dvě stě korun pro Baumaxu si fanoušci novou desku rovnou předplatí a dostanou vstup zdarma na vybraný koncert. „Jestli přispějí patnáct tisíc, zahraju jim soukromý koncert kdekoliv. Za deset můžou mít víkend s celebritou – v pátek je naložím do auta a vyložím až v neděli.“
Jan Mikulášek uvedl v Huse na Provázku v Brně novou inscenaci Čechovova Višňového sadu. Mikulášek se podle Luboše Marečka vymezil vůči inscenační tradici: připravil podívanou, která má málo společného s předstíranou idylou nebo rozehrávanou melancholií textu. I tady dojde ke střetu starých a nových pořádků, hlavně však do sebe velmi neomaleně naráží hrdinové, jejichž hlavními zbraněmi jsou zejména cynismus, nestoudnost, necitelnost či prázdnota na nejrůznější způsob. A navíc u toho místy nepotřebují Čechovova slova. „Mikulášek vykácel Višňový sad, aby uviděl ošklivost dneška, což se každému nemusí a nebude líbit.“ Tolik Luboš Mareček.
A na závěr ještě stručně ze čtvrteční přílohy Práva. Salon otiskuje úryvek z jedné z povídek letošního nobelisty Mo Yena v překladu Denise Molčanova a uvádí rozsáhlý rozhovor s Gao Xingjianem. Rozhovor můžete doplnit také poslechem Mozaiky speciál z minulého měsíce, kdy byl celou odpolední hodinu naším hostem ve studiu právě Gao Xingjian.
Nejposlouchanější
-
Jean Paul: Doktor Škrtikočka jede do lázní. Rozmanité příběhy jednoho podivína a cynika
-
Umberto Eco: Foucaultovo kyvadlo. Napínavý příběh tajemných spiknutí, nebo úvaha o realitě a fikci?
-
Džuniči Saga: Zpověď šéfa jakuzy. Syrový pohled do srdce japonského podsvětí a fungování tamní mafie
-
Clare Dwyer Hogg: Sbohem. Svatopluk Skopal v příběhu o zradě, přiznání a (ne)možnosti vykoupení
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka

Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.