Výběr z denního tisku, 2. září

Už na titulní straně Lidových novin se dočtete, že výtvarnice Kateřina Šedá pozvala na zítra osmdesát obyvatel Bedřichovic u Brna do Londýna, aby v prostoru od budovy proslulé Tate Galery až ke katedrále svatého Pavla (což je prostor, který přesně odpovídá rozměrům vesnice) dělali to, co by dělali normálně doma. A nadto umělkyně pozvala osmdesát britských amatérských výtvarníků, aby u těchto imaginárních londýnských Bedřichovic malovali pohledy na vesnici. Tomáš Pospiszyl zdůrazňuje, že přes mezinárodní úspěchy zůstává Šedá pevně spojena s moravským prostředím. Zároveň upozorňuje na nebezpečí, s kterým si bude muset do budoucna jako každý umělec poradit: aby se neopakovala, aby se „z umělkyně nestala cestovní kancelář, která bude pořádat jen mírně obměněné výlety vesničanů“.

Londýnské zítřejší akci se podstatně věnují i Hospodářské noviny. Magdalena Čechlovská sleduje obtíže vzniku a příprav projektu (pro který dostala Kateřina Šedá od Tate Modern volnou ruku). Pokládá sobě i čtenářům otázku, co se o sobě Londýn může při setkání s malým, svérázným etnikem dozvědět. A je zvědavá na ohlas, jaký projekt vzbudí a končí svůj článek slovy: „Na rozdíl od českého galerijního prostředí, které o její práce příliš nestojí, je však jisté, že nějaký ohlas bude.“

Rovněž v Hospodářských novinách recenzuje Marie Reslová vydání souboru her Davida Drábka Aby se Čechům ovary zachvěly. Název je prý dvojznačný: „Ztučnělé české podbradky se v představě autora mohou stejně dobře otřásat huronským smíchem, ale také chvět dojetím či studem.“ O tématech Drábkových her píše jako o nevykalkulovaných, a přece bizarních, absurdních, anomálních, někdy až dětsky naivně a pohádkově viděných. Vydat dramatikovi, který sotva překročil čtyřicítku, krásně vypravený soubor, prý může vypadat jako šílenství – ale není jím. Čtení je zábavné, Drábkovy divadelní texty literatura jsou.

O pražské výstavě Jana Merty Liberec III. píší Zuzana Drtinová v Mladé frontě Dnes a (ještě jednou) Tomáš Pospiszyl v Lidových novinách. Ale zatímco recenzentka vytýká „půvabné výstavě“ v pražské Topičově galerii to, že „malé formáty se pod vlivem instalace trochu ztrácejí“, recenzent Lidovek napětí mezi drobnými a obřími formáty komentuje slovy, že se jedná o klam. Vysvětluje, že obvykle abyste drobný obraz pořádně viděli, musíte k němu přijít na malou vzdálenost, na obří plátna byste se nejraději dívali přes celou místnost, ale tentokrát: „U těch malých zjistíme, že na nich bez odstupu stejně nic nevidíme, a u těch velkých nás nejvíc zaujmou malé, jen z malé vzdálenosti viditelné detaily.“ Recenze v Lidovkách nese název Obrazové sedimenty paměti, v Mladé frontě Dnes zní titulek Do půvabu dětí se vejde i Bůh na záchodcích.

A v obou listech sledujte (nikoli na kulturních stranách) i kauzu údajně největšího padělatelského podvodu poválečného Německa, nad čtveřicí falzifikátorů začal v Kolíně nad Rýnem soud. Padělky to prý byly dokonalé.

V Právu se Zdeněk Cinger věnuje dvěma knihám o lidické tragédii. Přepracovanému scénáři Zdeňka Mahlera Muž, který přežil Lidice a Ozvěnám lidické noci od Stanislava Motla.

A v Právu se také dozvíte, kdo je z harrypotterovské ságy nejoblíbenější postavou. Harry Potter skončil v anketě nakladatelství Bloomsbury (které vydává knihy Rowlingové) až čtvrtý. A lord vy-víte-kdo skončil ze čtyřiceti postav až (nebo už?) sedmnáctý.

Nezapomeňte tedy, že zítra od úsvitu do západu slunce budou Bedřichovice žít Londýnem a Londýn Bedřichovicemi. Jestli tomu tak bude, na to si počkejme třeba do některého příštího přehledu tisku.