Výběr z denního tisku, 19. prosince

Všechny deníky reflektují včerejší úmrtí posledního československého, prvního českého prezidenta, dramatika a režiséra Václava Havla. Mladá fronta Dnes otiskla článek Václav Havel a jeho 5 životních rolí. Těmi jsou podle Ondřeje Šťastného panský synek, dramatik, disident, prezident a odcházení. Václav Havel napsal celkem osmnáct her. K divadlu se dostal, když mu jeho otec dohodil práci kulisáka v Divadle ABC u Jana Wericha, brzy se pak dostal i do divadla Na zábradlí. Havel se rozhodl, že bude místo básniček psát divadelní hry. Jeho první hra Zahradní slavnost měla Na zábradlí premiéru v roce 1963. A věci šly rychle. Místo mezi zástupci světového absurdního dramatu Beckettem, Ionescem nabo Pinterem si Havel dokázal získat ještě do konce šedesátých let, kdy s režimem nebyl v otevřené válce a ohlas jeho her nebyl ovlivněn tím, že je píše disident.

Jana Machalická v Lidových novinách píše, že Havel byl za posledních šedesát let posledním skutečně světovým dramatikem, kterého jsme v Česku měli. Jako dramatika se Havla komunisté snažili vymazat ze světa hned od počátku 70. let. Ale marně. Údaje o jeho hrách a inscenacích v dokumentaci Divadelního ústavu měly být vyřazeny a zničeny, ale byly uschovány a dožily roku 1989. Havlovy hry působily jako lakmusový papírek naděje, když se začaly pomalu objevovat, byl to signál, že režim mele z posledního. Když režim padl, všechna divadla spontánně chtěla Havla hrát a diváci chtěli vědět, co ten ráčkující pán vlastně píše za hry. O lístky se lidé doslova rvali. Havlovy hry mají zvláštní poetiku kombinující frašku až grotesku s postupy absurdního dramatu. Autor přesně diagnostikuje stav věci, ale nikdy se neuchyluje k polopatickým paralelám. Havlovo životní krédo a filozofii nelze vnímat, a tudíž ani pochopit bez znalosti her, pokusy o jeho portrét bez nich vždy vycházely plytce a jen v jedné dimenzi. Kromě toho byl vždy ve svých hrách důmyslný mystifikátor, těšilo ho diváka iritovat.

Právo připomíná Václava Havla jako Náčelníka trutnovského hudebního festivalu.

Co říká hlas z Havlovy poslední hry Odcházení, otiskly Hospodářské noviny. Václav Havel vymyslel "postavu" autora, který do děje coby hlas z reproduktoru celkem třináctkrát autoritativně vstoupí - se svou připomínkou, úvahou či vysvětlením. Jsou to humorné, většinou sebeironické vsuvky, které občas ukazují, jakým způsobem Havel o divadle a životě přemýšlel: "Mám rád v divadle příchody, odchody a návraty, vstupy a výstupy ze zákulisí na jeviště a z jeviště do zákulisí, skoky z jednoho světa do druhého. A na jevišti brány, ploty, zdi, okna a samozřejmě dveře. Jsou to hranice světů, řezy prostorem a časem, zprávy o jejich zakřivenosti, počátcích a koncích. Každá stěna či dveře nám říkají, že je něco za. Připomínají tím, že za každým za je vždycky ještě nějaké další za. Nepřímo se vlastně ptají, co je za posledním za, čímž vlastně otevírají téma tajemství vesmíru a bytí vůbec. Aspoň myslím."