Výběr z denního tisku, 12. září

Hned na titulní stránce Lidových novin se dočteme: „Fraška pokračuje“.Jana Machalická pak tiskovou konferenci k odvolání Ondřeje Černého v krátkém sloupku shrnuje. Ani tentokrát ministerstvo neukázalo žádné slibované senzační důvody. „Všechny uvedené důvody vyhlížely jako zástupné a dodatečně vykonstruované.“ Tisková mluvčí ministerstva se vyjadřovala k věcem, které nemá co komentovat, peskovala a kádrovala novináře a kladla za ně otázky. Navíc na závěr vyvolala tři podle sebe nejdůležitější média a ostatní nepustila ke slovu. Ministryně působila jako člověk zahnaný do kouta. Machalická shrnuje: „Scénář byl průhledný: ministryni nepustit moc ke slovu a pak se vymluvit a rychle zmizet.“

Ondřej Černý v rozhovoru pro Lidové noviny říká, že ministerstvo si z veřejnosti dělá legraci a že důvody, které k jeho odvolání uvedlo, jsou zčásti zcela nepravdivé a zčásti nedostatečné. Dále se vyjadřuje k auditu firmy BDO, byla to prý zcela povrchní, nekompetentní analýza osob, které řídícím procesům v divadel vůbec nerozumí.

V Právu se Ondřej Černý vyjadřuje k udaným důvodům odvolání.Pokud jde o solární panely na střeše národního divadla, Ministerstvo kultury jejich cenu samo odsouhlasilo a zmíněná částka 120 milionů jen dopředu vypočítává splátky do roku 2017. Navíc je to věc stará dva roky, takže to prý potvrzuje dodatečné hledání důvodů.Na otázku jak to bylo s rozpočtem a neschopností ho sestavit, odpovídá Černý, že o rozpočtu jednal přímo s panem náměstkem Sankotem a to standardním způsobem, a že na plánované škrty reagoval finanční ředitel divadla.

Na vystoupení Aleny Hanákové a jejího náměstka Sankota omluvně reaguje Petr Gazdík z TOP 09.Po náhlém odvolání šéfa Národního divadla už nejde o ředitele Černého, ale o hlavu ministryně samotné, píše Mladá fronta.Gazdík energicky podpořil před tiskovou konferencí ministryni prý v očekávání nějakého skandálního odhalením k tomu ale nedošlo, prý si bude žádat vysvětlení Martina Sankota a ptá se „Kdo vlastně řídí ministerstvo?“

Dalšími tématy dnešních novin jsou festival divadlo a literární novinky.V Lidových novinách najdete dvojici článků věnovaných Man Bookerově ceně. V tom jednom se dozvíte jména letos nominovaných knih: Do užšího výběru se dostaly také dva debutující romány: Narcopolis – příběh drogové závislosti v Bombaji a The Lighthouse o hrdinovi, který se vrací po stopách jednoho dětského výletu do Německa.

No a o jednom románu oceněném Man Bookerovou cenou za rok 2010 píše Jiří Peňás. O knize Finklerova otázka od Howarda Jakobsona. „Co to znamená být židem v současném multikulturním Londýně? Co je univerzální a věčné na židovském údělu a co je pro něj typické právě dnes? A existuje vůbec něco takového? A jak o tom napsat román?“ To jsou otázky, které si Peňás vytýká a píše dál, že vůbec nejde o snadný, lehce konzumovatelný román: analýza tu vytlačuje děj a příběh je spíš komentován než, že by se odehrával.

Knižním novinkám se věnuje také shrnující článek v Mladé frontě.

Hvězdou plzeňského festivalu Divadlo budou Parchanti moskevského Sedmého studia a režiséra Kirilla Serebrennikova – s režisérem najdete rozhovor v Hospodářských novinách.Rebelské představení zobrazující moskevské demonstranty se zkoušelo před rokem a půl a diváci při něm prý zažívají pocit svobody. Že ale v Rusku není spravedlnost ukázaly Pussy Riot a optika diváků se tak při představení změnila. Inscenaci Parchanti ještě před uvedením v Plzni čeká dnes představení v Praze.