Všechny vzbudily rozruch. Vychází kniha o imaginativních stavbách Jana Šépky

14 fotografií

„Měli jsme ambici neudělat běžnou knížku, která by jen shrnovala dosavadní tvorbu, chtěli jsme tam mít i další Honzovy parkety, například jeho přesahy do malířství, proto jsme vytvořili takové množiny materiálů ke každému z projektů. Aby byl představen ve své úplnosti, ne v té architektonické, ale v umělecké,“ vysvětluje Vendula Hnídková. „Obrázková část knihy je opravdu velmi podstatná,“ dodává.

Vybírám nejlepší příběh

Jan Šépka v knize i rozhovorech často mluví o tom, že stavby žijí, pokud mají ten pravý příběh. Jeho tvorba vždy začíná promýšlením narativu pro konkrétní projekty. „Nechávám se často inspirovat věcmi, které ladí se zadaným tématem, poslouchám názory klienta na svět a hledám věci, které souzní s tím místem,“ vysvětluje Šépka. „Na základě těchto indicií se snažím stanovit koncept, postavit příběh, většinou jich vznikne víc a já pak přemýšlím, který z nich je nejlepší.“

Vila Hermína|foto: Šépka Architekti,©

V případě růžového betonového domku s názvem vila Hermína, který vzniknul, když byl Šépka ještě součástí studia HŠH architekti s Tomášem Hradečným a Petrem Hájkem, chtěl mít klient v domě kinosál. „Chtěli si tam pouštět filmy ze své velké filmotéky, no a vzhledem k tomu, že ta stavba měla být v příkrém svahu, tak mě napadlo překopírovat terén do interiéru stavby. Takže i vnitřek má 21 stupňů, tím sklonem vznikl promítací sál, nad ním se to prokopírovává do obýváku a všechny šikmé plochy tvoří spirálu. Dvě třetiny toho domu mají šikmé podlahy, je to tím pádem docela extrémní příklad architektury. Experiment, který ale klient ochotně přijal a pustil se do užívání tohohle neobvyklého domu,“ popisuje Jan Šépka příběh stavby, o které vznikla epizoda dokumentárního cyklu české televize Prostory. 

Čerstvost, dětské vidění světa a hluboká znalost zároveň

„Mám z jeho návrhů a přemýšlení dojem, že není svazován dogmaty,“ komentuje Vendula Hnídková. „Jeho věci vyzařují nespoutanou kreativitu, obsahují výtvarné přesahy, přichází se samými neočekávanými řešeními, která často připomínají dětské, nepoučené vnímání světa. To ale vyvažuje hluboká znalost architektury.“ V rozhovoru je také řeč o Šépkově intervenci do veřejného prostoru centrálního náměstí v Českých Budějovicích, která vzbudila pozdvižení přesto, že architekt pouze zvýraznil zdejší barokní kašnu.

Samsonova kašna v Ćeských Budějovicích|foto:Tomáš Malý,Šépka Architekti,©

„Napadlo mě, že chodíme veřejným prostorem obklopeni spoustou věcí, které nevnímáme. Samsonova kašna v Budějovicích je klenot, symbol města, proto jsem ji zavřel do takového válce propojeného lávkou s Domem umění v prvním patře a každý návštěvník, který ji chtěl vidět, jím musel projít a po lávce se dostat ke kašně. Pak se mohl v její blízkosti dostat do úplně jiné atmosféry, než je na náměstí běžné.“ Pro tvůrce pak bylo zajímavé sledovat reakce veřejnosti. „Hodně lidí se domnívalo, že chci upozornit sám na sebe. Až poté, co si mohli instalaci projít a být sami s kašnou, slyšet zurčení vody, neslyšet auta, tak zjistili, o co mi šlo. Až potom mi začaly přicházet i příznivé reakce.“

O nejdiskutovanějším Šépkově návrhu, budově zamýšleného Středoevropského fóra v Olomouci, které by podle části zdejších obyvatel historické centrum zničilo a podle druhé části veřejnosti městu přispělo zásadním kouskem současné architektury, si můžete poslechnout v záznamu rozhovoru.

Poslechněte si ArtCafé s Janem Šépkou a Vendulou Hnídkovou, ale i s hudebním výběrem Pavla Klusáka ze skladeb skupiny B4, která právě vydává nové album s názvem Plastová okna.