Vraťte Man Bookerovu cenu Britům, žádají spisovatelé
Man Bookerova cena je nejprestižnější literární ocenění původně určené prozaikům z Velké Británie či bývalých britských kolonií. Jenže v ní začínají hrát prim Američané.
Spisovatelé a literární kritici z Velké Británie a zemí Commonwealthu nedávno vystupňovali tlak na Bookerovu nadaci, aby opět změnila kritéria pro výběr nominovaných děl. Spisovatelé v čele s Margaret Atwoodovou, Ianem McEwanem nebo Zadie Smithovou požadují, aby Bookerova nadace stáhla zpět své rozhodnutí z roku 2014. Počínaje tímto ročníkem mohl cenu získat jakýkoliv autor, jehož dílo vzniklo v angličtině a bylo vydáno ve Velké Británii, čímž se otevřely dveře mezi nominované i Američanům.
Výše zmínění spisovatelé jsou zároveň členy akademie udělující konkurenční ocenění Rathbones Folio Prize. Podle Tessy Hadleyové, jedné z členek Folio Academy, Bookerova cena v minulosti přitahovala pozornost k prózám Velké Británie a zemí Commonwealthu, mezi jejichž autory probíhal díky určité jednotě v rozmanitosti, jakýsi vnitřní dialog odlišný od čehokoliv, co by se odehrávalo v rámci prózy Spojených států. „Teď se zdá, že jsme vnímáni a sami sebe vnímáme jen jako podmnožinu beletrie Spojených států,“ dodává Hadleyová pro americký list New York Times.
Kolonizují Američané britské ceny?
Od roku 2014, kdy vstoupila v platnost nová rozšířená pravidla výběru, se začaly širší i užší seznamy kandidátů na Bookerovu ceny hemžit autory ze Spojených Států. Američané navíc vyhráli i poslední dva ročníky. Nicméně předsedkyně poroty Lola Youngová loni odmítla, že by „Američané kolonizovali britské ceny.“ Podle Youngové se porotci nezajímají o národnost autorů, ale soustředí se na sdělení a kvalitu knih.
K výzvě rozhořčených spisovatelů adresované pořadatelům ceny se připojilo i třicet předních britských nakladatelů. V otevřeném dopise píší, že Man Bookerova organizace buď změní pravidla, nebo riskuje homogenizaci literatury a ztrátu pestrosti. Autoři výzvy upozorňují, že v loňském užším výběru nominovaných se objevili tři Američané, dva Britové a jeden anglo-pákistánský spisovatel. Naopak ještě v roce 2013 byli mezi kandidáty autoři z Indie, Nového Zélandu nebo Zimbabwe. Zaznívá také argument, že dokud nesmějí Britové soutěžit o Pulitzerovu cenu, proč je Man Booker přístupný Američanům?
Čtivé knihy a ty druhé
Chalupecký, Jugmann, nebo lev? Jaká je úroveň a reálný dopad cen udělovaných na české kulturní scéně?
Ceny udělované za film, literaturu a výtvarné umění mají svá specifika, všem oborům by ale prospělo více oborových soutěží, které opravdu dokáží odhalit výjimečné talenty.
Kritici nešetří výtkami nad seznamy nominovaných i z jiných důvodů. Významný literární agent Andrew Kidd (jenž mimo jiné „objevil“ spisovatelské hvězdy jako je David Mitchell nebo Mark Haddon) už dříve vyjádřil obavu, že Bookerova cena dává přednost čtivé a snadněji stravitelné literatuře před náročnějšími a vysoce kvalitními tituly. Naopak podle britského básníka Andrewa Motion, laureáta Bookerovy ceny a jejího bývalého porotce, je zcestné vytvářet zdání, že „čtivé“ knihy a vysoká literatury jsou dva rozdílné tábory oddělené hluboké příkopem, jako by neexistovala kvalitní, a zároveň čtenářky vstřícná próza. V posledních letech se rovněž vede spor o čím dál větší poměr méně známých autorů na listině nominovaných na úkor „velkých jmen“. Čtenáři pak podle některých kritiků nerozumí tomu, proč ceny nedostávají renomovaní spisovatelé. Tento trend potvrzuje i loňský short list, kde se mezi šesti kandidáty objevili dokonce dva debutující spisovatelé.
Politický tlak
Čtěte takéMarek Hándl: Tři tvářeTchaj-wanu
Sporům o národnost se nevyhnul ani letošní širší výběr nominovaných na Mezinárodní Man Bookerovu cenu, která Bookerovu cenu doplňuje. Získat ji může autor jakékoliv národnosti, jehož dílo bylo napsané v angličtině, nebo bylo do angličtiny přeložené. Nejde tedy výhradně o původní anglojazyčnou tvorbu. Připomeňme, že za celých 13 let existence ceny se na long list dostal pouze jediný český autor, a sice Arnošt Lustig.
Letos se mezi kandidáty objevil také taiwanský spisovatel Wu Ming-Yi se svým dílem The Stolen Bicycle (Ukradené kolo). Nominaci postřehla rovněž Čína, která se přes svou ambasádu dožadovala doplnění autorova jména o informaci, že Taiwan je součástí Čínské lidové republiky. Pořadatelé politickému tlaku ustoupili, ale okamžitě museli čelit jak výtkám ze strany autora, tak taiwanského ministerstva kultury, které zdůraznilo, že Taiwan je navzdory propagandistickému tvrzení Číny nezávislý stát. Pořadatelé nakonec našli šalamounské řešení: Počínaje letošním ročníkem budou u nominovaných autorů uvádět nikoliv národnost, ale zemi nebo region původu.
Celý záznam ArtCafé, které se věnovalo hlavně novému filmu Nico, 1988 a v němž hrála hudba, která olivňovala samotnou Nico i skupinu Velvet Underground, si můžete poslechnout zde:
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
