Vrahem může být kdokoliv

14. březen 2008

Vltava - výchozí obrázek|foto:Český rozhlas Vltava

Sbírka povídek Vrahem může být kdokoliv volně navazuje na první Deaverovu sbírku Panoptikum. Pokud vám je tento autor milejší jako spisovatel pořádných románů s překvapivým koncem, zjistíte, že i tentokrát zůstal věrný svému stylu. Každá z povídek na pár stran totiž vydá za jeden román. Jak je to možné? Jak sám autor v úvodu uvádí, i povídku je třeba psát s jasným záměrem, zápletkou a tak, aby vaše pozornost nesklouzla jinam.

Výběr tématu zločinů, postav, doby i ochránců pořádku je natolik pestrý, že po přečtení jedné povídky budete ještě chvíli rozjímat, než budete připraveni se začíst do druhé. Přesto jsem se neubránila pocitu, že autor "nadržuje" postavám záporným.

Například Sherlock Holmes je zde vylíčen jako sice brilantně dedukující detektiv, ale s naprosto špatným vyřešením případu. I ostatní detektivové a policisté, i když pachatele dopadnou, vypadají buď poněkud přihlouple, nebo vzbuzují dojem, že pachateli vlastně svým odhalením "ublížili". A většina pachatelů nám připadá jako legendární Arséne Lupin, ať jsou to muži či ženy. Dokonce by člověk měl chuť si nějaký ten zločinek zkusit.

Rozhodně se knihu nepokoušejte přečíst za jeden večer. V klidu si ji nechte na nočním stolku a vychutnávejte po několik večerů. Pokud máte - byť sebemenší - literární sklony, budete autorovi skládat poklonu za to, že to vše dokázal soustředit do jedné knihy, a pokusíte se vymyslet něco podobného. Marně. Budete si myslet, že vše už bylo napsáno. Ovšem jen do té doby, než se na trhu objeví další kniha Jefferyho Deavera.

Jeffery Deaver, Vrahem může být kdokoliv, nakl. Domino, Praha 2008, str. 408.

autor: Pavlína Pelcová