Vladislav Vančura: Pole orná a válečná

Desetidílnou četbu poslouchejte na Vltavě od 27. května 2015 vždy v 18:30. Po odvysílání se jednotlivé díly četby objeví také na stránce Hry a literatura. Zůstanou tam vždy po dobu jednoho týdne.

Většina díla Vladislava Vančury je známá úzkému okruhu literárních labužníků i širší kulturní obci: nejen z četby, ale i z mimořádně zdařilých adaptací, filmových i rozhlasových.

Stranou tohoto zájmu už devadesát let stojí Vančurův druhý román Pole orná a válečná. Ten se dosud filmového zpracování nedočkal – a možná už ani nedočká. K tomu postrádá jednotnější děj, autor nás zahlcuje spíše galerií sugestivních básnických obrazů, z nichž především vylíčení válečných hrůz snad nemá v české próze obdoby. Je to spíš román k recitaci, k deklamaci, litanie pro umělecký hlas a citlivé uši. Román těžký i lákavý pro rozhlasové ztvárnění.

A právě ze silných básnických obrazů vyrůstá jako z temného podhoubí celý příběh, či spíše trs příběhů. Příběh starého barona Danowitze, majitele ouhrovského dvora, a jeho dvou synů: chvástavého důstojníka Ervína a přihlouplého kněze Josefa. Příběhy ouhrovských zemědělců, z nichž nejvíce vyčnívá volák a vesnický idiot František Řeka, ubožák a vrah, který až ve válce najde svou slávu.

A pole orná nejsou v očekávaném kontrastu k těm válečným, svět předválečné české vesnice, jež Vančura tak dobře znal, je zpodobněn jako citově i duchovně vyprázdněný, bez jakýchkoli vazeb k půdě či tradici; svět, z něhož mnozí muži odcházejí do války takřka rádi a s úlevou.

Čte: Igor Bareš

Autor: Vladislav Vančura Rozhlasová úprava: Ludvík NěmecRežie: Zdeněk Kozák

Natočeno v Brně.