Vladimír Rohlena: To mi neříkej, Martine! Příběh muže, který začal od píky

Od nepaměti se vyskytují v lidském rodě jedinci, pro které je všednodenní realita příliš fádní a nevzrušivá. Nedostižní vypravěči s citem pro zápletku, v jejichž společnosti člověk nepřestává žasnout nad světem. Z tohoto rodu je i hlavní hrdina komedie Vladimíra Rohleny, jehož příběh sledujeme od chlapeckých let.

Martin nevyniká v poslušnosti, svědomitosti ani píli, zato je nadaný schopností neustále přikrášlovat skutečnost a s obdivuhodnou lehkomyslností proplouvat životem. Málem se tak dostane do potíží se zákonem, ale ani tahle životní lekce ho nepřivede „k rozumu“. Přesto autor nedopustí, aby příběh neměl šťastný konec. Možná s ohledem na Martinovu ženu Marii, která nedostala jméno trpělivé světice pro nic za nic.

Jiří Sovák|foto:Václav Jirsa,Právo / Profimedia

Jiří Sovák se narodil 27. prosince 1920 jako Jiří Schmitzer do rodiny hostinského. Příjmení si počeštil za německé okupace. Otec si přál, aby se stal hoteliérem, ale syn se cítil být přitahován k herecké profesi, kterou si nakonec prosadil. Za války krátce studoval na Pražské konzervatoři a byl totálně nasazený v jinonické Waltrovce, ale ve volných chvílích vystupoval v ochotnickém kabaretu. V roce 1943 nastoupil do svého prvního divadelního angažmá nejprve v Třebíči, později v Horáckém divadle v Jihlavě.

Vojnu absolvoval v AUSu, kde se seznámil s Miroslavem Horníčkem. Odtud se v roce 1947 dostal do „Déčka“ E. F. Buriana, což později označil za důležitou hereckou zkušenost. V roce 1952 přešel do Divadla na Vinohradech, kde odehrál dlouhých 12 let. Nejdelší divadelní angažmá pak prožil v Národním divadle, na jehož jevišti vystupoval v letech 1966 až 1983.

Od konce padesátých let patřil mezi nejobsazovanější české filmové herce. Do diváckého povědomí se zapsal především ve filmových komediích Zabil jsem Einsteina, pánové!, Světáci, Pane, vy jste vdova, Což takhle dát si špenát, „Marečku, podejte mi pero!“ či v oblíbených seriálech Chalupáři, Byli jednou dva písaři, Arabela.

Svůj výrazný komediální talent uplatnil i při spolupráci s rozhlasem, často jako vypravěč a host zábavných pořadů a humoristických estrád. Z rozhlasových her, ve kterých si Jiří Sovák zahrál, připomeňme tituly Z. Svěrák: Posel hydrometeorologického ústavu, V. Havel: Anděl strážný, A. Miller: O kočičce a mistru instalatérském, který se nezalekl, N. V. Gogol: Ženitba nebo E. Bass: Klapzubova jedenáctka.