Eugene O’Neill: Měsíc pro smolaře. Něžná a humorná hra amerického dramatika a nobelisty

26. prosinec 2024

Největší audioportál na českém internetu

Eugene O'Neill: Měsíc pro smolaře | Foto: AI Midjourney
Je nám líto, ale k tomuto audiu již vypršela autorská práva.

Hra volně navazuje na O’Neillovu patrně nejvýznamější, výrazně autobiografickou hru Cesta dlouhého dne do noci. Premiéru poslouchejte online po dobu čtyř týdnů po odvysílání.

Osoby a obsazení: Hogan (Marek Daniel), Josie (Pavla Gajdošíková), Tyrone (Jan Jankovský), Harder (Filip Kaňkovský) a Mike (Vojtěch Franců)
Dramaturgie: Martin Velíšek
Překlad: Jaroslav Kořán
Hudba: Jakub Kudláč
Režie: Natália Deáková
Premiéra: 26. 12. 2024

Z předchozí hry si bere jednu z figur, staršího z bratrů Tyronů. V této hře se stal dědicem farmy, kterou má pronajatou Phil Hogan a jeho dcera Josie. James Tyron je stejně jako jeho reálný předobraz – O´Neillův starší bratr Jamie – neúspěšný herec, flákač a alkoholik. Phil Hogan je dříč, ale též obávaný vztekloun, provokatér, tak trochu šejdíř, ale zároveň muž s velkým srdcem a nekonečným smyslem pro humor. Stejně svérázná je i Josie, která se kvůli své nátuře ocitá na prahu staropanenství.

Všechny tři hlavní postavy této tragikomedie spojuje irský naturel, nespoutanost, smysl pro humor a špatná pověst, která překrývá jejich autentickou srdečnost. Na konci krásné měsíčné noci stanou díky špatnému vtipu a nepovedené fintě tito tři životní ztroskotanci na prahu smíření, smíření se světem, starými ranami a především se sebou samými.

Možnou inspirací pro Josii byla Christine Ellová. O'Neill ji poznal v Provincetownu, kde měla hostinec nad divadlem Playwrights' Theatre. Vypadala tak, jak O'Neill ve hře popisuje Josii: vel­ká hromotlucká žena s mohutnými ňadry a širokými boky a výraznýma, zelenýma očima. Navenek veselá, cynicky vtipkující, v skrytu duše jemná, citlivá a zranitelná. Tak alespoň o ní hovořili její milenci. O´Neill patřil mezi ně.

Předobraz Hogana poznal mladý Eugene v letním sídle rodiny v New Londonu. Jedním ze stá­lých hostů místní putyky byl irský prasečkář John Dolan, který sbíral odpadky pro prasata a žil ve zchátralé barabizně na periferii. Byl velký, podsaditý, trochu přihrblý, nosil pořád jedny kalhoty a hnědý klo­bouk. Měl kousavý irský humor a svérázný přízvuk. Mladé bratry O´Neillovy častoval množstvím historek.

Na přelomu třicátých a čtyřicátých let minulého století píše O´Neill své vrcholné hry Ledař přichází (1939) Cestu dlouhého dne do noci (1941) a Měsíc pro smolaře (1943).

K provozování „Měsíce pro smolaře", na rozdíl od hry Cesta dlouhého dne do noci, dal O'Neill souhlas. Premiéru nastudovala společ­nost Theatre Guild s režisérem Lawrencem Langnerem. O'Neill se dokonce horlivě zúčastnil příprav. Ale zdá se, že inscenaci mnoho nepomohl. Nutil všechny, aby se hlavně soustředili na hledání mimořádně velké a silné herečky pro roli Josie. Hra byla uvedena nejprve na turné po středozápadních městech v roce 1947, kde úplně propadla, takže se ani nedostala do New Yorku a O'Neill inscenaci neviděl. Posléze na ni zcela za­nevřel.

V československé premiéře hru uvedlo Divadlo na Vinohradech 4. 5. 1969 v překladu J. Bílého, v režii S. Remundy hráli Iva Janžurová (Josie Hoganová), Miloš Kopecký (Phil Hogan) a Ilja Racek (James Tyrone).

Související