Vladimír Fekar: Jiné moře

Poslouchejte na Vltavě 22. března 2016 v 21:30. Po odvysílání se hra objeví také na stránce Hry a literatura. Zůstane tam až do pondělí 28. března 2016.

Pod tajemným názvem Jiné moře si lze představit mnohé. Co to ale je? Impresionistické nedějové oratorium pro deset hlasů jedné generace zastavených u jezera. Takovou nápovědu vložil Vladimír Fekar přímo do podtitulu své hry. Její rozluštění vyplyne ale až poté, co skupina spolužáků začne na abiturientském srazu vyprávět osobní příběhy. Od maturity v roce 1989 uplynulo dvacet let. Kdo jsou lidé, kteří se tu spolu znovu setkávají?

Pohled Vladimíra Fekara na jednu generaci nemá být přímočarým kritickým zamyšlením nad společností jako takovou, ale spíše dokladem o uplynulém dvacetiletí skrze pocity lidí, ocitajících se na prahu čtyřicítky. Individuální zkušenosti účastníků srazu, však o čase minulém vykreslují dostatečně autentický obraz i v obecné rovině.

Michal Bumbálek |foto: Národní divadlo Brno

Jsme my stále my? Co se změnilo? Jací jsme? Na tyto otázky se snaží odpovědět bývalí studenti vodohospodářského oboru, kteří se po oficiálním večírku přesunuli na břeh jezera. Bilancování jednotlivých osudů s sebou nese stopy určité nezralosti nejen jich samotných, ale i porevoluční společnosti. Očekávání a zklamání skoro u všech dospělo k osobnímu rozladění nebo životní rezignaci. Společné rozhodnutí pravdivě „pojmenovat“ skutečnost – stejně jako očistný kontakt s živlem vody a ohně – nese jistý způsob smíření.

Jiné moře přináší nespecifikované tajemství. Odkazuje ke změnám v životech a vztazích mezi dávnými spolužáky, možná i v duchu výroku: „Dvakrát nevstoupíš do stejné řeky,“ ale také k Moři Clauda Debussyho. Je otiskem vzpomínek samotného autora.

Fekarova hra není typickým dramatickým tvarem. Přestože má uspořádání textu určitou chronologickou strukturu, více je podřízeno asociativnímu skládání útržků vzpomínek. Tomu napomáhá časté střídání dialogů, vnitřních monologizací a dynamických voicebandových pasáží. Z jakoby formálně komplikovaných střepin, náhle se vynořujících v myslích deseti hlavních postav, lze však vytvořit naprosto reálný záznam proběhlých událostí.

Vladimír Fekar (1971) studoval nejprve na Filozoficko-přírodovědecké fakultě Slezské univerzity obor český jazyk a literatura a jeho tvořivé využití. V roce 2001 absolvoval dramaturgii na divadelní fakultě JAMU. Jako dramaturg hostoval v Divadle Petra Bezruče, v Klicperově divadle, ve Švandově divadle apod. Stálé angažmá měl nejprve v Těšínském divadle v Českém Těšíně, poté odešel do Městského divadla Zlín, kde působí dosud. Zde inicioval mj. cykly scénických čtení Současná evropská hra v českém překladu, Třetí věk současného českého a slovenského dramatu, Zlínské kroky do Evropy. Kromě divadla se věnuje i pedagogické činnosti, v poslední době zejména na Zlínské soukromé vyšší odborné škole umění.

Vladimír Fekar |foto: Mária Fekar

Dramatická produkce Vladimíra Fekara má dvojí podobu. Autor píše původní texty převážně intimního zaměření, anebo je spoluautorem titulů, které jsou připravovány pro konkrétní jevištní ztvárnění. Mezi vlastní tvorbu patří tři ženská monodramata Andromaché, Yoyo aneb Večer s..., Poslední hra s Barbie, či komorní hry Dvojhlas (Snježana a Wolfgang) a Sestra. Pro amatérský soubor v Karolince napsal hru Tenkrát na zabíjačce, za původní lze považovat také scénář z próz E. A. Poea k inscenaci Jáma a kyvadlo aneb Černý kabaret Poe. V autorském tandemu s režisérem Jakubem Macečkem vytvořil libreta k původním muzikálům Masky, Villon F. (Na krk oprátku ti věší) a dramatizace próz francouzského surrealisty Raymonda Queneau Odile a Modré květy. S Janem Mikuláškem napsal životopisné drama Charlie ve světlech moderní doby, s Hanou Mikoláškovou spolupracoval na netradičním divadelním scénáři Je žena člověk? – Is a woman a man?, pro zlínské divadlo vytvořil scénáře k inscenacím Palubní deník Hanzelky a Zikmunda, Kabaret Astragal aj.

Fekarovy hry byly uvedeny na divadelních scénách např. v Brně, Olomouci, Uherském Hradišti, Českém Těšíně, Karlových Varech a ve Zlíně. V Českém rozhlase byly natočeny jeho prozaické texty Zápisky z domu, v němž umírá Don Quijote (2001), Apokryf o Noemovi (2001) a rozhlasová hra Sestra (2008).

Osoby a obsazení: Vadim a Anděl (Michal Bumbálek), David (Martin Siničák), Lukáš (Jiří Vyorálek), Tomáš (Alan Novotný), Oldřich (Jiří Valůšek), Hana (Eva Vrbková), Jolana (Jana Glocová), Gábina (Alžběta Kynclová), Eva (Tereza Richtrová), Bára (Eva Novotná)

Autor: Vladimír FekarDramaturgie: Hana HložkováRežie: Radim NejedlýHudba: Zdeněk Král a AlphavilleZvukový mistr: Lukáš Dolejší

Natočeno v Českém rozhlase Brno v roce 2012.

Čtěte také: Všechna dostupná díla na webu Hry a literatura