Vitalij Manskij: Severní Korea pro mě byla jako stroj času. Snad tam můj film nikdy neuvidí

2. listopad 2015
Slovo o filmu , Slovo o filmu

Přinášíme rozhovor s vítězem jihlavského festivalu Vitalijem Manským. Jeho film V paprscích slunce se natáčel v Severní Koreji, o které režisér tvrdí, že se jí podařili to, co žádnému jinému totalitnímu režimu – vymýtit lidství.

V Jihlavě proběhl 19. ročník festivalu dokumentárních filmů. Zatímco porota soutěže Česká radost se rozhodla žádný tuzemský film neocenit, porota mezinárodní soutěže Mezi moři, zaměřené na střední a východní Evropu, vyzdvihla film V paprscích slunce Vitalije Manského. Renomovaný ruský režisér, mj. autor filmu Roura nebo dokumentární série Rudí carové (o Gorbačevovi, Jelcinovi a Putinovi) nový film natáčel v Severní Koreji, podle vnuceného severokorejského scénáře a pod dohledem úřadů. Filmový štáb přesto podvratně zachytil to, jak se totalitní KLDR pokouší vytvářet propagandistický obrázek své země.

Obsáhlý rozhovor s Manským o jeho neobvyklém a působivém filmu, který vzbuzuje i řadu etických otázek, přineseme v pořadu Slovo o filmu 25. listopadu v 17:00.

Část rozhovoru přinášíme v přepisu už teď:

U vašeho filmu je nesmírně důležité vysvětlit jeho genezi... Kdo přišel s nápadem a námětem na severokorejský film?

Za počátku stál můj zájem o Severní Koreu v širším kontextu mého zájmu o sovětskou historii. Chtěl jsem pochopit, jak lidé žili za Stalina, proč žili tak, jak žili, a jak mohli dopustit, aby vznikl takový strašný režim. Severní Koreu jsem chápal jako takový stroj času, jako možnost přenést se o 50 až 60 let nazpátek a jakmile se objevila maličkatá šance se do Koreje dostat, tak jsem okamžitě popadl příležitost za pačesy. Ale trvalo to pak ještě dva a půl roku, než jsme tam mohli jet natáčet.

03503756.jpeg

Příležitost spočívala v tom, že se našel severokorejský koproducent...

Ano, přístup do Severní Koreje jsme získali pouze za podmínky že to bude společná práce. Koprodukce společného filmu. Se severokorejskou stranou jsme podepsali smlouvu, kterou oni ovšem začali od prvního dne její platnosti porušovat. My jsme ale film chtěli natočit, takže jsme se snažili složité vztahy ukočírovat a natáčet podle schváleného scénáře, který napsali oni. Nicméně jsme věděli, že tam hlavně musíme jet a natáčet a pak ho sestříhat z materiálu, který se nám během dvou výprav do Koreje podaří nasnímat.

Každý den jste po skončení natáčení museli Severokorejcům odevzdávat denní práce, tzn. veškerý natočený materiál. Jak se vám tedy podařilo do filmu dostat podvratné záběry, které ukazují to, jakým KLDR inscenuje obrázek, který chce, abychom o ní měli?

Pomohlo nám ta okolnost, jestli to tak můžu říct, že severokorejští odborníci, které nám přidělili, neznají moc dobře moderní technologie. Například nevěděli, že v kameře máme dvě paměťové karty, na které se natáčí. Nám se podařilo odevzdávat jim kopii natočeného materiálu a originál nám zůstal. A to ještě kopii, kterou jsme před odevzdáním sami zcenzurovali. Pod různými záminkami jsme se vytráceli, abychom to mohli udělat. Například kameraman předstíral, že se mu zvedl žaludek, na chvíli se vzdálil a v ústraní promazal záběry, o kterých jsme věděli, že by je Severokorejci rozhodně nepustili. I tento námi zcenzurovaný materiál u nich ale vyvolávat velmi silnou paniku a alarm. Každý den našli něco, co je rozzuřilo, byly to stále samé problémy a výtky. Kdybych měl evropskému posluchači popsat, proti čemu měli výhrady, tak to bude těžko pochopitelné. To jsou pitomosti za hranicí lidské představivosti. Například jim nesmírně vadilo, že jsme ve filmu měli záběr na květiny, který v popředí částečně zakrýval list stromu. To podle nich prostě nešlo. V jejich ideologii, to není ani mytologie, je květ symbolem zemřelého vůdce, což je něco posvátného. Takže nelze, aby ho něco zastiňovalo. Takových pitomostí je spousta. A nedá se o nich ani říct, že by naplňovaly život v Severní Koreji. Ony ho nahrazují. Dodržování všech těch hloupostí JE život v KLDR.

Hotový film vzbuzuje velké etické otázky. První, která člověka napadne při zhlédnutí filmu je, že se musíme obávat o osud lidí, které jste před kamerou přistihl, že nenaplňují nadšený a oddaný obrázek KLDR, nebo kteří na vás nedokázali dohlédnout. Nepochybně budou potrestáni. Zabýval jste se těmito etickými dilematy?

To je samozřejmě velmi složitá otázka. Nechci se jí vyhýbat. Ti lidé mohou být velice přísně, nejpřísněji potrestáni. I ti, co v tom filmu vystupují, i ti, co na ně dohlíželi a připustili vznik filmu. KLDR je velice izolovaná země. Informace o ní se nedostávají ven a ani informace zvenčí do Severní Koreje nepronikají. Můžu jedině doufat, že můj film v Severní Koreji nikdo neuvidí.

Rozhovor tlumočila Barbora Štefanová.

V paprscích slunce - trailer CZ+loga from Hypermarket Film Ltd. on Vimeo.

autor: pas
Spustit audio