Viktor Pantůček: Nedopátrám se toho, co je zvuk a co je hudba. Jen se poptávám, kde ty hranice stojí

Letos nese podtitul NOVÁ ®EVOLUCE. Svého času revoluční díla se postupně stávají součástí hudebního vývoje. A právě nově pojaté staré partitury zaznějí v rámci letošního ročníku Expozice.

Jako nový dramaturg festivalu si vytvořil výhled v pětiletém horizontu, a tak se právě letošním jubilejním 30. ročníkem Expozice jeho plán dovršuje. Původně chtěl pouze „rebelovat“ v rámci festivalu Moravský podzim, jehož je letošní Expozice součástí. Kvalitní dramaturgie obou festivalů ovšem hranice mezi rebelií a konzervativním pojetím zcela smazala. Viktor Pantůček tak hledá alespoň zajímavá místa, kam jednotlivé akce umístit. Jedním z nich je například nově otevřená tržnice na Zelném trhu.

„Mám teď takové rebelantské nálady. Chci tržnici zaplnit něčím jiným, než je běžně zaplňována.“

Pochází z rodiny, kde „neustále něco znělo“, ať už rozhlas nebo televize. Postupně, jak sám říká, se ovšem propracoval k tomu, že mu hudbu nestačilo pouze slyšet, ale začal ji poslouchat. Už jako teenager chodil společně se spolužáky na operu.

„V té době jsme všichni byli hrozně Rolling Stones, Doors a Jimmy Hendrix a oni měli strach, že jim tam rozbijeme sedadla nebo něco uděláme. Ale pak si zvykli a začali nás pouštět zadarmo, takže jsem chodil úplně na všechno.“

Vystudoval Hudební vědu na brněnské Masarykově univerzitě, kde jako pedagog působí dodnes. Je dramaturgem festivalu Expozice nové hudby a od roku 2015 také dramaturgem souboru soudobé hudby Brno Contemporary Orchestra.

Namísto hudby, která by sloužila jen jako kulisa, volí Viktor Pantůček raději ticho. Nové hudební podněty hledá i mimo žánry, které jsou mu blízké. Také v rozhovoru s Radimem Nejedlým se zabývá hledáním, hranicemi, novým a starým, ale především uměním poslouchat.