Viktor Pantůček: Nedopátrám se toho, co je zvuk a co je hudba. Jen se poptávám, kde ty hranice stojí
K hudbě přistupuje muzikolog Viktor Pantůček neotřele a zároveň s nebývalou vášní. Pět let je dramaturgem festivalu Expozice nové hudby.
Letos nese podtitul NOVÁ ®EVOLUCE. Svého času revoluční díla se postupně stávají součástí hudebního vývoje. A právě nově pojaté staré partitury zaznějí v rámci letošního ročníku Expozice.
Jako nový dramaturg festivalu si vytvořil výhled v pětiletém horizontu, a tak se právě letošním jubilejním 30. ročníkem Expozice jeho plán dovršuje. Původně chtěl pouze „rebelovat“ v rámci festivalu Moravský podzim, jehož je letošní Expozice součástí. Kvalitní dramaturgie obou festivalů ovšem hranice mezi rebelií a konzervativním pojetím zcela smazala. Viktor Pantůček tak hledá alespoň zajímavá místa, kam jednotlivé akce umístit. Jedním z nich je například nově otevřená tržnice na Zelném trhu.
„Mám teď takové rebelantské nálady. Chci tržnici zaplnit něčím jiným, než je běžně zaplňována.“
Pochází z rodiny, kde „neustále něco znělo“, ať už rozhlas nebo televize. Postupně, jak sám říká, se ovšem propracoval k tomu, že mu hudbu nestačilo pouze slyšet, ale začal ji poslouchat. Už jako teenager chodil společně se spolužáky na operu.
„V té době jsme všichni byli hrozně Rolling Stones, Doors a Jimmy Hendrix a oni měli strach, že jim tam rozbijeme sedadla nebo něco uděláme. Ale pak si zvykli a začali nás pouštět zadarmo, takže jsem chodil úplně na všechno.“
Vystudoval Hudební vědu na brněnské Masarykově univerzitě, kde jako pedagog působí dodnes. Je dramaturgem festivalu Expozice nové hudby a od roku 2015 také dramaturgem souboru soudobé hudby Brno Contemporary Orchestra.
Namísto hudby, která by sloužila jen jako kulisa, volí Viktor Pantůček raději ticho. Nové hudební podněty hledá i mimo žánry, které jsou mu blízké. Také v rozhovoru s Radimem Nejedlým se zabývá hledáním, hranicemi, novým a starým, ale především uměním poslouchat.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.