Viktor Dyk: Krysař
Novela Krysař z roku 1915 vypráví příběh na motivy německé středověké legendy.
Šestidílnou četbu poslouchejte na Vltavě od 29. ledna 2016 vždy v 18:30. Po odvysílání se jednotlivé díly objeví také na stránce Hry a literatura. Zůstanou tam vždy po dobu jednoho týdne.
Básník, prozaik, dramatik a publicista Viktor Dyk (1877-1931) se po studiích práv věnoval literární a novinářské dráze. Literárně začínal v okruhu Moderní revue, později spolupracoval zejména s Lumírem. Od počátku války byl zapojen do domácího odboje; účastnil se jednání představitelů českých stran na podporu zahraniční akce za vytvoření samostatné republiky a spolu s dalšími politiky byl zatčen a vězněn (1916-1917). Po roce 1918 se stal poslancem a senátorem.
Samotný námět vychází ze saského, staroněmeckého motivu o krysaři, který roku 1284 očistil město Hameln od krys, a když mu nebyla vyplacena slíbená odměna, rozhněval se na občany města a odvedl za trest jejich děti. Zásadním odlišným okamžikem v pojetí Viktora Dyka je to, že jeho Krysař odvádí celé město a důvodem mu není nezaplacený dluh za odvedenou práci, ale spíše zklamání v lásce a zklamání ze současného světa.
Čte: Jiří Dvořák
Autor: Viktor Dyk Připravila a režii má: Markéta Jahodová
Natočeno v roce 2009.
Nejposlouchanější
Eduard Bass: Purkmistr z Podskalí. Příběh sirotka, který držel vorařské bidlo i život pevně v rukách
-
Balla: Velká láska. Opravdový milostný román, nebo nesmlouvavý a ironický pohled na současný svět?
-
Fjodor Michajlovič Dostojevskij: Idiot. Nadčasový příběh o víře, že dobrota může změnit lidská srdce
-
Srdce, kosti, petržel, šalvěj, rozmarýn, tymián, Art Garfunkel a Paul Simon pohledem Pavla Klusáka
-
Imre Kertész: Člověk bez osudu. Svědectví malého chlapce o životě v nacistickém koncentračním táboře
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor

Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.