Videoart nejde pověsit na zeď, a proto se tu prodává jen obtížně. Češi si nechtějí kupovat ideu, říká historik umění Adam Hnojil

20. listopad 2020
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Adam Hnojil

Autor řady publikací, kurátor a také analytik investičního fondu, který propojuje svět financí se světem výtvarného umění – to je Adam Hnojil, kterého do Vizitky pozvala Markéta Kaňková. Mluvili spolu o principech fungování trhu, o obchodu s emocemi i o tom, z jakého důvodu začal sbírat umění on sám.

Vizuálno přitahovalo Adama Hnojila odmala bez ohledu na to, že rodiče k umění žádný vztah neměli: tatínek byl opravářem ledniček, maminka zůstala v domácnosti. Výtvarný talent rozvíjel v lidové škole umění, později šel studovat střední grafickou školu. Tu ale záhy zrušili a maturitu si proto musel dodělat na střední fotografické škole. Z hodin na „grafárně“ mu ale utkvěly přednášky historičky umění Aleny Alsterové. I díky nim se později rozhodl pro studium dějin umění na pražské Filosofické fakultě. Vkus měl vyhraněný už tehdy. „Od střední školy jsem měl jednoznačnou představu o tom, jak má umělecké dílo vypadat, a názor jsem postupně jen cizeloval. Umění pro mě bylo hlavně kvalitní řemeslo,“ řekl ve Vizitce.

Kurátor Adam Hnojil na zahájení výstavy Jany Kasalové

Akademická dráha ho nelákala, jasně danou posloupností titulů mu toto prostředí připomínalo militaristický řád, a tak šel pracovat do Národního památkového ústavu. Přechod do soukromé sféry nicméně vnímá jako zcela plynulý. „Řadu věcí jsem si do investičního fondu Pro arte, kam jsem nastoupil v roce 2013, přinesl z předchozí práce. Názor byl korigovaný pouze praktičností získanou během kurátorování výstav,“ vysvětluje s tím, že v posledních letech svou práci možná více nahlíží jako obchod s emocemi. „Lidem, kterým umělecké dílo prodáváme, se snažíme nabídnout emoci, kterou si sami u sebe prozatím nedokážou definovat. Musíme se snažit odhadnout, co daný člověk očekává.“

Malevič a spol. čekají na otevření hranic

V pozici analytika investičního fondu má za úkol vyhledávat v aukcích, v soukromých sbírkách i na světovém trhu kvalitní umělecká díla, která se v horizontu tří až pěti let podaří prodat s alespoň dvanáctiprocentním ziskem. Jak pozná, jestli se dané dílo zhodnotí? „Je třeba sledovat trendy, protože náš trh v něčem kopíruje zahraniční výtvarnou scénu. Pokud jsme například schopni odhadnout, že na Západě se bude dařit konceptu, vyhledáváme i tady podobná díla.“ V současné době se podle něj daří zejména právě konceptuálnímu umění a také umění inspirovanému geometrií, naopak třeba videoart je v českém prostředí komodifikovatelný jen špatně, neboť nejde pověsit na zeď. „Tuzemský sběratel si nechce kupovat ideu, tedy něco, co za deset let nemusí fungovat a nikdo mu nezaručí opravu,“ dodává.

03166256.jpeg

Ve Vizitce Adam Hnojil mluvil i o tom, jaká díla v současné době Pro arte vlastní, proč je dobré, aby měl potenciální investor zevrubné kunsthistorické znalosti, kteří čeští autoři stojí za pozornost anebo proč se dal do sbírání převážně prací na papíře. Řeč přišla samozřejmě i na jeho kurátorskou práci: ve světě bez koronaviru by zrovna v pátek 20. listopadu zahajoval výstavu malířce Janě Farmanové v bratislavské Danubianě a za sebou by už měl i plánovanou výstavu v Alšově jihočeské galerii. Projekt Malevič a ruská avantgarda, složený z unikátních obrazů přislíbených z Muzea krásných umění v Jekatěrinburgu, nyní čeká na uvolnění hranic.

Spustit audio