Všichni se radujeme, truchlíme, dáváme si jména. Jenomže jinak to dělají Evropané, jinak Maoři a ještě jinak to dělali Aztékové. I o tom je nová kniha Dějiny lidí.

„Kdy mi naposledy přišla rasistická zpráva? Asi před třemi hodinami, nějaký pán nechutně reagoval na moji kritiku vystoupení pana Kozuba,“ říká Patrik Banga.

Profesní metou sopranistky Kateřiny Kněžíkové bylo od mládí Národní divadlo. Chodila kolem něj a přála si: „Prosím, prosím, ať tu jednou můžu zpívat.“

Nejsem literární vědkyně, můj přístup ke Kafkovi byl vždy niterný, přímý a intuitivní, říká prozaička Magdaléna Platzová, která letos vydala další, v pořadí devátou knihu.

Miluje český smysl pro humor a na Američanech si cení, že nehrají postranní hry. Problém má s autoritami,  ale když žil v USA, přihlásil se k odvodu do války ve Vietnamu.

V dětství chtěl po světě sbírat kameny, dnes jej už jako divadelního i filmového herce baví objevovat hloubky v osudech lidí. Hovoří pěti jazyky, hraje na několik nástrojů.