Vídeňská Státní opera myslí na děti!

Rakouská metropole zažila minulý čtvrtek už 54.ročník legendárního plesu ve vídeňské Státní opeře. Zatímco poslední návštěvníci opouštěli parket v pět hodin ráno, začalo se s úklidem. Parket totiž den poté patřil dvěma představením - pro děti. Nadšený bouřlivý aplaus, hlasitý vřískot a spontánní ovace. Fantastická atmosféra, která připomíná mix euforického fandění třeba na olympiádě nebo finále superstar. Parket a lóže Státní opery doslova burácely po tíhou bubnujících nohou a vibrujících hlasivek školáků jako ve vytržení. Do Vídně se sjeli z celého Rakouska, aby mnohdy až se zatajeným dechem zakusili magickou atmosféru divadla, jehož jeviště a hlediště se jednou v roce promění v obrovský taneční parket. Den po plesání prominentů se na něm usadí stovky žáků základních škol a další stovky do posledního místečka zaplní lóže, ve kterých jen pár hodin předtím bouchalo šampaňské.

Místo fraků a dlouhých rób s hlubokým dekoltem se den po plesu v opeře vlnily centrem Vídně zástupy rozdováděných školáků, kteří se přijeli seznámit s operou - a to nejenom se slavným kulturním stánkem, nýbrž také s operou jako žánrem. Stalo se už tradicí, že den po velkolepém plesu má Státní opera na repertoáru dvě představení Mozartovy Kouzelné flétny. Či přesněji řečeno přímo ideální hodinu hudební výchovy v podání mistrů operního umění. Sedm tisíc dětí se během hodiny seznámí nejenom s nejkrásnějšími áriemi v podání sólistů a s dějem slavné opery. Populární formou se přímo od dirigenta, členů orchestru i zpěváků, kteří se proplétají mezi žáky, dovědí mnohé jak o chodu divadla, jednotlivých uměleckých i technických profesích, tak i to, jak vypadá a zní fagot nebo flétna. Spoluiniciátorem projektu, který je pro školy pochopitelně zdarma a který podporuje i ministerstvo školství, je hudební ředitel Seiji Ozawa, který ovšem z důvodu vážného onemocnění musel letos předat taktovku francouzskému kolegovi Bertrandu de Billy.

Zájem škol jak ve Vídni, tak i v celé zemi o tento - řekněme interaktivní výchovný koncert je obrovský a vedení Státní opery je každoročně zaplaveno stovkami děkovných dopisů a hlavně kreseb dětí, z nichž mnohé bezesporu našli v opeře a umění zalíbení a třeba v dospělosti se stanou pravidelnými návštěvníky opery. A jednou si v opeře třeba i zatančí na legendárním plesu.