Victor Hugo: Král se baví. Romantická tragédie s Jiřím Lábusem v roli šaška Tribouleta na dvoře prostopášného krále

Hlavní hrdina, fyzicky znetvořený šašek Triboulet, baví svými kousky krále a vysmívá se šlechticům, kterým jeho zhýralý pán svedl manželku. Sám se však obává, aby král jednou neodhalil, že před ním skrývá svou krásnou dceru.

Romantická tragédie o znetvořeném šaškovi Tribouletovi, který napomáhá svému pánovi v jeho milostných avantýrách tak dlouho, dokud se obětí královy neřestí nestane jeho vlastní dcera, je typickým dílem dramatického romantismu.

Hugo v něm osobitě využil epizodu ze života prostopášného krále Františka I., na jehož dvoře skutečně šašek stejného jména žil. Traduje se historka, že Triboulet překročil královo nařízení, jímž se mu zakazovalo tropit si šprýmy z dvorních kurtizán nebo z královny. Za neuposlechnutí byl nad ním vynesen ortel smrti. Jako věrný služebník měl však výsadu určit si způsob smrti. Triboulet tehdy prohlásil, že si přeje zemřít stejně, jako umírají staří muži, „na stáří“. Jeho duchapřítomnost mu zachránila život, král změnil trest na vyhnanství.

Robert Jašków|foto:Eva Dvořáková

Hugův Triboulet je muž dvou tváří, tu znetvořenou, komickou nastavuje svému králi a jeho dvoru, aby nevypadl ze své životní role šaška, který si může tropit posměch z kohokoli, vyjma samotného panovníka. Ta druhá je tvář milujícího otce, jenž se chvěje o osud své mladičké dcery a tají její existenci, protože dobře ví, že by se – tak jako jiné ženy u dvora – stala brzo obětí králova nenasytného sexuálního apetitu. Když se jeho temné předtuchy naplní, stává se z šaška mstitel, jehož jediným cílem je sprovodit ze světa svůdce své dcery.

Hra měla pohnutou historii. Po první premiéře 22. listopadu 1832 byla zakázána, protože tehdejší cenzura viděla ve zkaženém dvoru paralelu k režimu krále Ludvíka-Filipa. Hugo marně protestoval a 25. listopadu požádal dopisem adresovaným šéfredaktorovi listu National, aby mu umožnil v listu otisknout varování všem „přátelům umění a svobodného myšlení“, aby se vzdali zamýšlených protestů proti zákazu jeho hry, neboť ty by se mohly lehce proměnit v násilné demonstrace, na něž vládnoucí moc již dlouho čeká, aby mohla intelektuální opozici potlačit.

Ve Francii byla pak tragédie podruhé uvedena až roku 1882. Roku 1851 libretista Verdiho opery Rigoletto Francesco Maria Piave přenesl kvůli cenzuře děj do Mantovy a namísto francouzského krále zde vystupuje mantovský vévoda.

Jiří Lábus|foto:iDNES / Profimedia

Jakkoli u nás málo inscenovaná tragédie se dnes těší znovu zasloužené pozornosti inscenátorů, které kromě nádherného verše přitahuje barvité prostředí renesančního dvora a nadčasový romantický příběh. Sama postava Tribouleta, v němž Hugo spojil dva aspekty svého principu romantického divadla, totiž grotesknost a vznešenost, je jednou z nejpozoruhodnějších charakterů evropského divadla a svou dvojlomností láká k novým interpretacím.