Veřejný nepřítel v Divadle Na zábradlí

Příběh koňského handlíře, jenž hledá spravedlnost pro sebe a své koně proti panské zvůli a bezuzdnosti, se na jevišti v podstatě neodchyluje od Kleistova textu. Hrdinova důsledná víra v zákon, jemuž je podřízen šlechtic stejně jako žebrák, je znovu a znovu konfrontována (současným jazykem řečeno) s korupcí a klientelismem světa mocných.

Igor Chmela Kohlhaase přesvědčivě charakterizuje nejprve jako klidného, sebevědomého, vyrovnaného a spokojeného člověka. Lpění na principu práva postupně proměňuje jeho nejčistší mravní cítění v umanutou rigiditu a posléze ve žhářství a zabíjení. Nicméně přímočarost tragického směřování naléhavost obrazu otupuje.

Igor Chmela (Kohlhaas) a Jiří Ornest (Martin Luther) ve Veřejném nepříteli, hře inspirované nejslavnější novelou Heinricha von Kleista|foto: Radioservis

Svěží dramatičnost pak do hry vnáší dopsané pásmo komentářů, v němž se o charakter hlavního hrdiny přou dva ztýraní vraníci. Jejich spor zároveň tvoří jakýsi pandán k ústřednímu konfliktu. Klisna výborné Natálie Drabiščákové je skeptická, ale smyslná a přirozeně citová, zatímco Hřebec Jana Poláška, nepolevující v ctění celoživotních "koňských" zásad a pravidel, sice neztrácí jakousi unavenou noblesu, ale ve světě bezpráví působí šosácky nepatřičně.

Problémem inscenace je, že Kohlhaasovi protivníci, především hlavní nepřítel Wenzel z Tronky (David Švehlík) a jeho družina opileckých kumpánů i další panstvo, působí vnější zkratkovitou charakteristikou jako jednoduché loutky, znaky různých podob zla. Proto je mezi nimi nejednoznačný a alibistický Martin Luther Jiřího Ornesta přímo osvěžením.