Věčná komedie času, slov, ticha a lásky

Důvodem je skutečnost, že se značná část Komedie odehrává mezi zdmi Olšanského hřbitova. Pozvolný proud vyprávění a vzpomínek se pohybuje mezi autobiografií a fikcí. Spolu s autorkou procházíme vrstvami vzpomínek. S citem archeologa jsou odhalovány nejenom ty intimní, ale i ty, které se prolínají s pamětí národa. Před námi tak defiluje i řada oživlých postav národního obrození, které trápí stejné existenční problémy jako kohokoliv jiného. Román je však natolik svázán s pražskými reáliemi a událostmi, že mnohdy je těžké pro čtenáře se v textu správně zorientovat.

Daniela Hodrová, která značného renomé dosáhla i jako teoretička literatury, je velmi sečtělá a kultivovaná autorka a patří mezi naše nejvýznamnější prozaičky, ale ani k její poslední knize nebude mít čtenář snadnou cestu. Snad právě šíře jejího záběru může být pro čtenáře částečnou překážkou. Autorka také nenabízí jednoduchou dějovou linku a příběh, který by strhával spádem. Spíše jsme unášeni nejrůznějšími asociacemi a nečekanými skoky. Škoda jen, že kvalita dobových fotografií, kterými je knih doprovázena, neodpovídá jindy běžné a vysoké úrovni knih z produkce nakladatelství Torst.

Spisovatelka Daniela Hodrová|foto: pwf.pragonet.cz

Jak již bylo řečeno, poslední kniha Daniely Hodrové není čtenáři lehce přístupná. Zastupuje však jeden z významných literárních přístupů k realitě, kdy se skutečnost střetává s fikcí. Ten méně popisný a méně snadný.