Ve společnosti pozdní doby

12. únor 2007

Knihy a knihovny jsou v lidské historii častým podnětem ke vzniku dalších textů, myšlenek, projektů. Inspirací precizního díla sociologa Miloslava Petruska (nar. 1936) byla knihovna univerzity v Konstanci, kterou český vědec poprvé navštívil v roce 1995.

"Byl tam celý Weber asi v sedmi obrovských policích s komentáři, které není možné přečíst za celý život, byli tam marxisté i antikomunisté, byli tam autoři veleznámí a veleslavní i autoři, o nichž už dávno nikdo neví a asi ani nebude toužit vědět - ale kdo ví?" Tak svůj prvotní údiv a okouzlení popisuje autor v úvodu své publikace Společnosti pozdní doby, věnované sociologii soudobých společností.

Při toulání nekonečnými cestami a zákoutími univerzitní knihovny se Miloslavu Petruskovi začalo vyjevovat hlavní téma a spojující prvek jeho vlastní knihy. Jde o potřebu sebepojmenování, přidání charakterizujícího adjektiva k jistému celku - ke společnosti. Po krátkém zamyšlení a pozorném pročtení autorova úvodu je jasné, že nejde jen o zajímavé téma, ale také o možnost nahlédnout a pochopit atmosféru, z níž vyrůstá ideový a duchovní obzor současnosti.

Jako období spouštějící tento trend, pojmenovávací boom v sociologii a politické vědě, určuje autor polovinu dvacátého století. "Zlatý věk" této tendence nastal v letech sedmdesátých, společně s rozvojem postmoderny. Autor systematicky vyvozuje kontext a směr následného vývoje. Téměř jako při detektivním pátrání M. Petrusek prověřuje jednotlivé "podezřelé", prvotní pojmenovatele, v tomto případě významné myslitele, zabývající se nejen reflexí dobových hnutí a orientací v myšlenkových proudech, ale též rozpoznáním ekonomických, sociologických, politologických a společenských zaměření. Jde o velmi pestrou společnost, sdružující např. sociologa Jamese Colemana, ekonoma Petera F. Druckera, literáta a filosofa Ortegu y Gasseta, konzervativce Rogera Scrutona, teoretiky kultury Gilese Lipovetskyho a Johanna Huizingu či teologa Tomáše Halíka.

Prof. Miloslav Petrusek ve studiu ČRo Leonardo

Po prvních průkopnických krocích ovšem následovala lavina. M. Petrusek odhaduje existenci více než tří set pojmenování pro "společnost pozdní doby". Nastává epocha pojmenovávací plurality. A s tím, samozřejmě se u každého takového pojmu objevuje nebezpečí jeho významového posunu, vyčerpání a možnosti jeho náhrady pojmem novým, trefnějším, módnějším či atraktivnějším.

Prof. Miloslav Petrusek ve studiu ČRo Leonardo

Miloslav Petrusek sestavil ve své publikaci heslář, obsahující sto osm dle abecedy řazených výstižných pojmenování. Začíná společností aktivní a končí zrychlující se (akcelerující). Dále soupis obsahuje např. společnost asymetrickou, dětinskou či fragmentarizovanou, samozřejmě nechybí společnost multikulturní a občanská, ale také posttradiční, kreditních karet, stárnoucí a zahazující. Každé heslo, a v něm obsažené označení původce i adekvátní charakteristika, zároveň doplňuje soupis literatury, z níž autor čerpal podklady, nebo v níž se daný pojem vyskytuje a rozebírá. Každý povahopis si tak může čtenář následně prověřit a kontext studovaného pojmu rozšířit i prohloubit.

Zkrátka, je to kniha perfektní, čtivá a poutavá. Nepochybně inspirující. A i když toto doporučení zní, jako by šlo o nějaký nejnovější prozaický bestseller, jde o publikaci zodpovědně vědeckou, poučnou a důležitou, ať už je využita pro osobní vzdělávání, vysokoškolské studium nebo jako "tahák" a instrumentář pro ambiciózní žurnalisty.

Miloslav Petrusek, Společnosti pozdní doby, Slon, Praha 2006, str. 459.

Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.

Václav Žmolík, moderátor

tajuplny_ostrov.jpg

Tajuplný ostrov

Koupit

Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.