Ve společnosti pozdní doby

"Byl tam celý Weber asi v sedmi obrovských policích s komentáři, které není možné přečíst za celý život, byli tam marxisté i antikomunisté, byli tam autoři veleznámí a veleslavní i autoři, o nichž už dávno nikdo neví a asi ani nebude toužit vědět - ale kdo ví?" Tak svůj prvotní údiv a okouzlení popisuje autor v úvodu své publikace Společnosti pozdní doby, věnované sociologii soudobých společností.

Při toulání nekonečnými cestami a zákoutími univerzitní knihovny se Miloslavu Petruskovi začalo vyjevovat hlavní téma a spojující prvek jeho vlastní knihy. Jde o potřebu sebepojmenování, přidání charakterizujícího adjektiva k jistému celku - ke společnosti. Po krátkém zamyšlení a pozorném pročtení autorova úvodu je jasné, že nejde jen o zajímavé téma, ale také o možnost nahlédnout a pochopit atmosféru, z níž vyrůstá ideový a duchovní obzor současnosti.

Jako období spouštějící tento trend, pojmenovávací boom v sociologii a politické vědě, určuje autor polovinu dvacátého století. "Zlatý věk" této tendence nastal v letech sedmdesátých, společně s rozvojem postmoderny. Autor systematicky vyvozuje kontext a směr následného vývoje. Téměř jako při detektivním pátrání M. Petrusek prověřuje jednotlivé "podezřelé", prvotní pojmenovatele, v tomto případě významné myslitele, zabývající se nejen reflexí dobových hnutí a orientací v myšlenkových proudech, ale též rozpoznáním ekonomických, sociologických, politologických a společenských zaměření. Jde o velmi pestrou společnost, sdružující např. sociologa Jamese Colemana, ekonoma Petera F. Druckera, literáta a filosofa Ortegu y Gasseta, konzervativce Rogera Scrutona, teoretiky kultury Gilese Lipovetskyho a Johanna Huizingu či teologa Tomáše Halíka.

Prof. Miloslav Petrusek ve studiu ČRo Leonardo|foto: Hynek Bulíř

Po prvních průkopnických krocích ovšem následovala lavina. M. Petrusek odhaduje existenci více než tří set pojmenování pro "společnost pozdní doby". Nastává epocha pojmenovávací plurality. A s tím, samozřejmě se u každého takového pojmu objevuje nebezpečí jeho významového posunu, vyčerpání a možnosti jeho náhrady pojmem novým, trefnějším, módnějším či atraktivnějším.

Prof. Miloslav Petrusek ve studiu ČRo Leonardo|foto: Hynek Bulíř

Miloslav Petrusek sestavil ve své publikaci heslář, obsahující sto osm dle abecedy řazených výstižných pojmenování. Začíná společností aktivní a končí zrychlující se (akcelerující). Dále soupis obsahuje např. společnost asymetrickou, dětinskou či fragmentarizovanou, samozřejmě nechybí společnost multikulturní a občanská, ale také posttradiční, kreditních karet, stárnoucí a zahazující. Každé heslo, a v něm obsažené označení původce i adekvátní charakteristika, zároveň doplňuje soupis literatury, z níž autor čerpal podklady, nebo v níž se daný pojem vyskytuje a rozebírá. Každý povahopis si tak může čtenář následně prověřit a kontext studovaného pojmu rozšířit i prohloubit.

Zkrátka, je to kniha perfektní, čtivá a poutavá. Nepochybně inspirující. A i když toto doporučení zní, jako by šlo o nějaký nejnovější prozaický bestseller, jde o publikaci zodpovědně vědeckou, poučnou a důležitou, ať už je využita pro osobní vzdělávání, vysokoškolské studium nebo jako "tahák" a instrumentář pro ambiciózní žurnalisty.

Miloslav Petrusek, Společnosti pozdní doby, Slon, Praha 2006, str. 459.