Ve kterých textech Karla Čapka lze najít téma víry a náboženství? Tomu se věnuje nová kniha Martina C. Putny Skoro modlitby
R. U. R., Zahradníkův rok nebo Velká kočičí pohádka. To jsou jen některé příklady děl Karla Čapka, které výslovně anebo prostřednictvím metafor odkazují k víře. Autor nové publikace hledal spojitost v textech různých žánrů a také v různých vývojových etapách spisovatele – ukázky vybíral od jeho prvotin až do posledních článků z roku 1938.
Putna ale tvrdí, že Čapka nemůžeme vyloženě označit za katolíka náležejícího ke katolickému milieu. „Byly knihy, ze kterých jsem vybral opravdu jeden jediný citát, např. Ze života a díla skladatele Foltýna. Jinde to náboženské téma velmi prolíná – třeba Povídkami z jedné a druhé kapsy. Sice se řekne, že to jsou detektivky, ale ony jsou to teologické detektivky,“ říká.
Modlitby nebo třeba duchovní postavy
Explicitně formulovaných modliteb při výběru ukázek nenašel mnoho. V knize Skoro modlitby je řada textů, které můžeme podle Martina C. Putny označit spíš za meditace: „Jsou tam polohy spíše pochybovačné a samozřejmě taky rouhavé. Čapek je ambivalentní. Mate toho, kdo chce jednoznačné odpovědi, protože když to člověk čte, chechtá se tomu, ale zároveň si říká: Míní to vážně anebo si z toho dělá legraci?“
V některých textech Karla Čapka vystupují i postavy spojené s náboženstvím. Christ figure je termín používaný v literární vědě. Jedná se o postavu, která není přímo Ježíšem, ale nese některé jeho rysy. V Čapkově případě je takovou postavou Kouzelník ve Velké kočičí pohádce, který se dostává do vězení mezi další odsouzené, a oni v jeho přítomnosti přemítají nad svými hříchy.
Novou knihu, kterou vydalo nakladatelství Biblion, dokončil Martin C. Putna během karantény. Každou ukázku dává čtenáři do kontextu a na úplném konci nabízí i přehled toho, kdo všechno se během let tématem Karel Čapek a víra zabýval.
Ukázka modlitby ze sbírky Čapkových fejetonů Zahradníkův rok
“Panebože, udělej to nějak tak, aby každý den pršelo asi tak od půlnoci do tří ráno, ale víš, tak pomalu a teple, aby to mohlo vsáknout; ale aby přitom nepršelo na smolničku, tařici, devaterník, levanduli a ty ostatní, které jsou Ti v Tvé nekonečné moudrosti známy jako byliny suchomilné, – kdybys chtěl, napíši Ti je na list papíru; a slunce aby svítilo po celý den, ale ne všude (například ne na tavolníky, aniž na hořec, bohyšku a rododendron) a ne tuze moc; aby bylo hodně rosy a málo větru, dost žížal, žádné mšice a slimáci, žádné padlí, a aby jednou za týden pršela zředěná močůvka a holubí trus, amen.“
(ČAPEK, Karel. Zahradníkův rok; Měl jsem psa a kočku; Kalendář. 14. vyd. Zahradníkova roku, 9. vyd. Měl jsem psa a kočku, 4. vyd. Kalendáře. Praha: Československý spisovatel, 1983. 392 s. Spisy, sv. 12.)
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
