Ve kterých textech Karla Čapka lze najít téma víry a náboženství? Tomu se věnuje nová kniha Martina C. Putny Skoro modlitby
Míní to vážně, anebo si z toho dělá legraci? Martin C. Putna představuje knihu Karel Čapek: Skoro modlitby
R. U. R., Zahradníkův rok nebo Velká kočičí pohádka. To jsou jen některé příklady děl Karla Čapka, které výslovně anebo prostřednictvím metafor odkazují k víře. Autor nové publikace hledal spojitost v textech různých žánrů a také v různých vývojových etapách spisovatele – ukázky vybíral od jeho prvotin až do posledních článků z roku 1938.
Putna ale tvrdí, že Čapka nemůžeme vyloženě označit za katolíka náležejícího ke katolickému milieu. „Byly knihy, ze kterých jsem vybral opravdu jeden jediný citát, např. Ze života a díla skladatele Foltýna. Jinde to náboženské téma velmi prolíná – třeba Povídkami z jedné a druhé kapsy. Sice se řekne, že to jsou detektivky, ale ony jsou to teologické detektivky,“ říká.
Modlitby nebo třeba duchovní postavy
Explicitně formulovaných modliteb při výběru ukázek nenašel mnoho. V knize Skoro modlitby je řada textů, které můžeme podle Martina C. Putny označit spíš za meditace: „Jsou tam polohy spíše pochybovačné a samozřejmě taky rouhavé. Čapek je ambivalentní. Mate toho, kdo chce jednoznačné odpovědi, protože když to člověk čte, chechtá se tomu, ale zároveň si říká: Míní to vážně anebo si z toho dělá legraci?“
V některých textech Karla Čapka vystupují i postavy spojené s náboženstvím. Christ figure je termín používaný v literární vědě. Jedná se o postavu, která není přímo Ježíšem, ale nese některé jeho rysy. V Čapkově případě je takovou postavou Kouzelník ve Velké kočičí pohádce, který se dostává do vězení mezi další odsouzené, a oni v jeho přítomnosti přemítají nad svými hříchy.
Novou knihu, kterou vydalo nakladatelství Biblion, dokončil Martin C. Putna během karantény. Každou ukázku dává čtenáři do kontextu a na úplném konci nabízí i přehled toho, kdo všechno se během let tématem Karel Čapek a víra zabýval.
Ukázka modlitby ze sbírky Čapkových fejetonů Zahradníkův rok
“Panebože, udělej to nějak tak, aby každý den pršelo asi tak od půlnoci do tří ráno, ale víš, tak pomalu a teple, aby to mohlo vsáknout; ale aby přitom nepršelo na smolničku, tařici, devaterník, levanduli a ty ostatní, které jsou Ti v Tvé nekonečné moudrosti známy jako byliny suchomilné, – kdybys chtěl, napíši Ti je na list papíru; a slunce aby svítilo po celý den, ale ne všude (například ne na tavolníky, aniž na hořec, bohyšku a rododendron) a ne tuze moc; aby bylo hodně rosy a málo větru, dost žížal, žádné mšice a slimáci, žádné padlí, a aby jednou za týden pršela zředěná močůvka a holubí trus, amen.“
(ČAPEK, Karel. Zahradníkův rok; Měl jsem psa a kočku; Kalendář. 14. vyd. Zahradníkova roku, 9. vyd. Měl jsem psa a kočku, 4. vyd. Kalendáře. Praha: Československý spisovatel, 1983. 392 s. Spisy, sv. 12.)
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
