Various Artists: Bella ciao

Cizinci se setkávají se sloganem Bella Ciao v názvech italských kaváren či pizzerií, aniž by tušili, že se za ním skrývá píseň s překvapivou historií. Italové ji spojují se severní částí země, která se ke konci 2. světové války stala symbolem protifašistického odporu. Partyzán se střetne s nepřítelem, umírá, přeje si být pohřben pod květy, a loučí se s životem refrénem Bella Ciao, Sbohem krásko.

Skladba patří k nejnahrávanějším italským písním a později získala novou identitu jako hymna anarchistů. Když roku 1964 zazněla na festivalu ve Spoletu v centru Itálie, odstartovala novou vlnu zájmu o italské lidové písně, a právě na tuto událost navazuje o 50 let později tematické album Bella Ciao, na němž se podílely nejlepší zpěvačky i instrumentalisté současné Itálie.

O skutečném původu melodie se ale vedou spory. Všichni se shodnou v tom, že původně to byla píseň partyzánů, bojujících proti silám Benita Mussolliniho. Podle některých ale její historie sahá až do rýžových polí v Pádské nížině, kde si ji zpívaly tvrdě pracující ženy - a objevují se dokonce úvahy, že to byla italská paralela pracovních písní černošských otroků.

Various Artists: Bella ciao |foto: Visage Music

Na albu Bella Ciao se podílely tři významné italské zpěvačky - Ginevra di Marco, Lucilla Galeazzi i Elena Ledda ze Sardinie. Hudebním vedoucím projektu je zkušený italský akordeonista Riccardo Tessi. Důležitou formou italské lidové hudby jsou krátké popěvky, zvané stornelli, obdobnou tradici bychom našli snad v každé evropské kultuře.

Album Bella Ciao obsahuje vedle titulní písně, spojené s partyzánským odbojem za 2. světové války, také melodii, která vznikla už v době velké války. Zvláště urputné boje probíhaly na pomezí dnešního Slovinska, u města Gorizia, které dnes leží na italském území. Na obou stranách zde padly desetitisíce vojáků, což inspirovalo hořkou protiválečnou píseň, pojmenovanou právě podle města Gorizia.