Válka má dnes podobu křeče. Jakub Szántó líčí v knize Za oponou války 20 let válečného zpravodaje

Cestu do epicenter minulých i současných válek začíná Jakub Szántó v pásmu Gazy, srdci izraelsko-palestinského konfliktu. Postupně ale čtenáře provádí řadou dalších horkých míst – Osetií a Abcházií, iráckým Kurdistánem, ukrajinským Majdanem nebo Sýrií ovládanou Islámským státem. Tím ale výčet dějišť knihy zdaleka nekončí: „Kromě zmiňovaných konfliktů jsem se zaměřil třeba na občanskou válku v Libyi v roce 2012, na převraty v Egyptě, nebo na válku Islámského státu nejen v Sýrii, ale i v Iráku, který je mou srdeční záležitostí,“ řekl Jakub Szántó v  ArtCafé.

Proč právě teď? Války ve mně bublaly dlouho

Nápad vrátit se do těchto míst a reflektovat dvě dekády v roli válečného reportéra se podle Szántóa neurodil ze dne na den. Potřebu zachytit je trvale, formou knihy, v sobě cítil dlouho: „Přebytek informací a zážitků ve mně bublal dlouhá léta. Důležitou roli v rozhodnutí napsat o nich knihu sehrál můj dobrý přítel, spisovatel Pavel Renčín, jehož detektivka Klub vrahů vyšla loni v Argu společně s mou knihou.“

Vhled do válečných konfliktů i lůna žurnalistiky

Szántó se rozhodl pro členění textu do sedmi kapitol, ve kterých nahlíží nejen za oponu konkrétních světových konfliktů a válek, ale i reportérského řemesla: „Nechtěl jsem, aby kniha byla sledem hrdinských historek. V sedmi kapitolách jsem chtěl spíš akcentovat vše, co je pro práci válečného reportéra charakteristické a důležité. Je tedy nejen o válečných konfliktech, ale i o reportérových motivacích, vlastnostech a potřebách. A v neposlední řadě i o vztahu k lidem, ať už jde o kolegy a pracovní tým nebo civilisty v místech válečných konfliktů.“

Fixeři, stringeři a bratři v novinářském boji 

Szántó v knize líčí třeba navazování vztahů s takzvanými fixery nebo stringery, kteří jsou pro reportéra stěžejními zdroji informací i zásadními spojkami v místech konfliktů.

Čtěte takéMagnesia Litera 2019: Vítěze cen za nejlepší knihy minulého roku budeme znát v neděli večer

Popisuje ale i úzké vazby uvnitř novinářských týmů, které jsou nezbytnou podmínkou přežití. V knize pak nechybí ani řada situací, ve kterých si společně s parťáky sáhli na hranu života a smrti: „Situací, ve kterých šlo o život, byla celá řada. Dodnes si ale nejjasněji vybavím tu, ve které jsme se ocitli ve chvíli, kdy náhle propukla válka v Gruzii,“ zavzpomínal v ArtCafé na jeden z vypjatých momentů Jakub Szántó. 

Uvidět skutečný, nezastřený charakter člověka 

„Ve chvílích, kdy jde takzvaně z tlustého do tenkého, pozná člověk skutečný, nezastřený charakter lidí. Musím říct, a doufám také, že je to jasně čitelné i v knize, že dělám pozitivní závěry. Drtivá většina lidí reaguje v nejostřejších situacích dobře. Někteří lidé podléhají strachu, hysterii a panice, ale nestávají se z nich zvířata. Z některých ano, ale těch je naštěstí strašně málo.“ 

Proč má i po dvou dekádách potřebu vyrážet do míst, kam by jiný, „normální“ člověk za žádnou cenu nevkročil? Co si myslí o současném stavu nejen válečné žurnalistiky? Poslechněte si audiozáznam pořadu, ve kterém se věnujeme letošní knižní ceně Magnesia Litera. V rešeršní rubrice hodnotíme nominované básnické sbírky Ivana Wernische, Petra Borkovce a Kamila Boušky. Literaturu pak reflektujeme i v hudebním bloku, ve kterém Aleš Opekar představuje nejnovější album „Desolation Peak“ kapely Houpací koně i album „Neviňátko“ písničkářky a spisovatelky Hany Lundiakové alias Stinky.