Válečné vzpomínky důstojníka pěchoty

Jak moc si v Británii sté výročí první světové války připomínají?Myslím, že mohu říci, že ve velkém stylu či ve velkém měřítku. Konají se nebo se připravují desítky různých výstav, snad v každém britském městě se pořádají nejrůznější přednášky, konference, čtení, vzpomínkové akce nebo koncerty. A tyto akce se neomezují jen na letošek, ale jsou naplánovány i na další čtyři roky, vždyť první světová válka trvala až do roku 1918, v roce 2018 si tak připomeneme sté výročí jejího konce.

Vraťme se ale k výstavě v Muzeu Viktorie a Alberta. Co představuje tamní výstava?Přesně to, co je v jejím názvu. Je tu vystaveno jedenáct původních akvarelů od britského výtvarníka Paula Hogartha, které sloužily jako podklad k ilustracím k románu Vzpomínky důstojníka pěchoty, který dopsal Siegfried Sassoon v roce 1930, kdy byla kniha poprvé vydána. Hogarth ovšem ilustroval jedno z pozdějších vydání v roce 1981.

Na co důstojník pěchoty v románu vzpomíná?Na autorovy otřesné zážitky ze zákopů první světové války. Siegfried Loraine Sassoon, jak zní celé jeho jméno, vstoupil pod vlivem vlny patriotismu do britské armády dobrovolně již 1. srpna 1914, tedy ještě předtím než Británie vstoupila do války. Zúčastnil se například ofenzivy na Sommě v červenci roku 1916, byl dvakrát raněn. Za svou statečnost si vysloužil Military Cross a přezdívku Mad Jack. Ze svého počátečního nadšení pro válku vystřízlivěl již v roce 1917, kdy padl jeho přítel David Cuthbert Thomas, v románu je nazván jako Dick Titlwood. Sassoon začal proti válce vystupovat, napsal například svému velícímu důstojníku otevřený dopis nazvaný Skončete s válkou, který dal k dispozici tisku a sympatizujícím poslancům. Před vojenským soudem jej zřejmě zachránila jeho vyznamenání, takže náměstek ministra války, rozhodl, že Sassoon je neschopný vojenské služby a byl odeslán do nemocnice nedaleko Edinburghu, kde jej léčili ze syndromu „shell-shock“, neboli posttraumatického šoku. Sassoon, který žil v letech 1886 až 1967, se do povědomí britské veřejnosti zapsal především jako válečný básník. Jeho válečné verše vyšly v několika sbírkách v rozmezí let 1917 až 1926. Převládá v nich ostrá satira na štábní velení, církev, vládu i prázdné vlastence, provolávající slávu vojákům. Ovšem stejného uznání se dostalo i jeho prózám. Připomenu, že dějem románu Vzpomínky důstojníka pěchoty provází čtenáře hlavní postava George Sherstona, což je ale Sassoonovo alter ego, dále například v románu vystupuje postava nazvaná David Cromlech, v níž je ztvárněn Robert Graves, další válečný básník a Sassoonův přítel. Recenzent listu The Daily Telegraph ve třicátých letech minulého století napsal, že „kdo bude chtít v budoucnu porozumět atmosféře let 1916 a 1917, podmínkám tehdejšího života, musí se vrátit k této knize.“

Již jste představil u nás neznámého básníka Siegfrieda Sassoona. Můžete přiblížit také výtvarníka Paula Hogartha?Ještě bych si dovolil připomenout, že Sassoon patří ke generaci britských válečných básníků, k nimž se řadí také například Rupert Brooke, Wilfred Owen, Edmund Blunden či Robert Graves, který je asi jediným z nich i u nás dobře známý. Ovšem nikoli kvůli svým básním, ale díky prózám, třeba Já, Claudius či Zlaté rouno. Paul Hogarth byl o generaci mladší, žil v letech 1917 až 2001, první světovou válku si tedy nemohl pamatovat. Výtvarné umění studoval v letech 1934 až 1936 na Manchester School of Art, poté navštěvoval také Saint Martin´s School of Art v Londýně. Během španělské občanské války byl řidičem nákladního automobilu u Interbrigadistů. Po válce se proslavil zejména jako ilustrátor. Vytvořil například kresby pro knihy Roberta Gravese, Grahama Greena, Lawrence Durrella či Williama Goldinga. V roce 1974 se stal členem Královské akademie.