V náruči dejvický noci

Od té doby přichází Hlas poměrně pravidelně s novými, vesměs velmi solidními alby, která zpravidla nabídnou také dvě tři skladby, z nichž si dokáží vybrat i ta nejkonzervativnější rádia. Tvůrce řady hitů pro jiné interprety (Země vzdálená, Karviná) tak zůstává u posluchačů stále zafixován hlavně jako autorský zpěvák, jehož písničky se pohybují vysoko nad průměrem běžné domácí produkce. Jistě ale není třeba zdůrazňovat, že Malagelo, Na kolena, Karlín, Aranka nebo Utek mi pes charakterizují Hlasovo písničkářství pouze značně přibližně.

Pro ty, kteří znají Ivana Hlase jen z hitů omílaných v rádiu, by mohlo být zvláště zajímavé jeho zbrusu nové album Láska jako oliva (vyd. Indies Happy Trail), které svým způsobem odkrývá Hlasovy kořeny. Hudebník se po letech koncertování s kapelami jako Nahlas, Navi Papaya nebo Růžový brejle, vrátil k akustickému hraní a už pátým rokem vystupuje jen v triu s violoncellistou Jaroslavem Nejezchlebou a kytaristou Norbi Kovácsem. Právě v této konstelaci - a za drobného přispění harmonikáře Jiřího Rašovského a vokální výpomoci dvou z pěti Hlasových potomků - vznikla folková deska, jež bezprostředněji než jiné odhaluje přirozenost, s níž Hlas skládá a textuje, přestože třináctka nových songů zajisté nepřináší nic, co bychom od autora a interpreta nečekali.

"V náruči dejvický noci / Všechno se pomíchá / Do hlavy červenej pocit / Muzika do ticha," zpívá se v jedné z písní a člověka napadne, že něco podobného už od Ivana Hlase určitě slyšel. Pořád je to ale příjemné poslouchání.