V literatuře jsem vždy viděl nástroj kolektivní paměti, říká Jiří Pelán

„Spisovatelů, kteří mě zaujali ostrostí svého pohledu, hloubkou intuice, s níž domýšlejí lidské osudy, popřípadě lyrickou empatií se světem, jsou desítky, spíše stovky,“ říká Jiří Pelán. „Profesí jsem především romanista, jako čtenář mám však podstatně širší rejstřík. V literatuře jsem vždy viděl nástroj kolektivní paměti. Jediný, který máme. Paměti, která zaznamenává nejen někdejší výroky a činy, ale je také citovou historií lidstva. Z tohoto důvodu mě vždy zajímaly ty nejstarší texty: Gilgameš, Starý zákon, Homér, řečtí tragikové, Petronius. Je úžasné, když z takové dálky a hloubky slyšíme hlasy, jimž dobře rozumíme, a doléhají k nám stejné emoce, jaké zakoušíme i dnes.“