Umění, život a portréty Virginie Woolfové
Londýnská Národní portrétní galerie se v letošním roce rozhodla připomenout životní osudy významné spisovatelky výstavou nazvanou Virginia Woolfová: Umění, život a vize. Představuje ji nejen prostřednictvím portrétů, ale také archivními fotografiemi či dobovými dokumenty. Vystaveny jsou i první vydání jejích knih, vycházková hůlka a dopis, který napsala sestře Vanesse Bellové těsně před svou sebevraždou. Celkem je vystaveno více než 140 exponátů. Výstava je přístupná do 26. října 2014.
Anglická spisovatelka Adeline Virginia Woolfová, rozená Stephenová (1882-1941), patří k nejvýznamnějším autorům 20. století. Po matčině a poté i otcově smrti založila spolu se svou výtvarně nadanou sestrou Vanessou nový domov v londýnské čtvrti Bloomsbury nedaleko budovy Britského muzea.
Život a díloKolem sebe soustředila malý, ale významný okruh avantgardních umělců a intelektuálů. Ke skupině Bloomsbury (The Bloomsbury Group) patřili například spisovatelé Edward Morgan Forster a Lytton Strachey, ekonom John Maynard Keynes, malíř Duncan Grant či umělecký kritik Roger Fry.Za svého duchovního otce považovala skupina cambridžského filozofa G. E. Moora, jehož dílo zdůrazňovalo, že „zdaleka nejcennějšími hodnotami (...) jsou potěšení z lidského styku a radost z krásných předmětů“ a že právě tyto hodnoty „tvoří racionální konečný cíl společenského pokroku“.
K nejvýznamnějším románům Virginie Woolfové patří Paní Dallowayová (1925), K majáku (1927) a Vlny (1931), jež jsou považovány za její vrcholné dílo. Zajímavá je rovněž její literární hříčka Flush (1933), v níž zachycuje život psíka básnířky Elizabeth Browningové.
Fotografoval ji i Man RayVirginii Woolfovou portrétovali především lidé s jejího nejbližšího okolí, z okruhu Bloomsbury Group, například její sestra Vanessa Bellová, která ji portrétovala již v roce 1912 a navrhla rovněž několik obálek pro její knihy. Dále třeba Roger Fry či Duncan Grant.
Vystavena je také spisovatelčina busta, kterou v roce 1931 vytvořil mladý britský sochař – tehdy mu bylo pouhých třicet let – Stephen Tomlin, který rovněž patřil do okruhu Bloomsbury Group. Je zajímavé, že plachá Virginia Woolfová se nikdy nenechala filmovat a zachoval se jen jeden, pouze pár minut dlouhý, zvukový záznam jejího hlasu.
Zajímaví jsou také autoři několika fotografií, například méně známý George Charles Beresdorf, na jehož snímku vidíme mladou nevšední, krásnou, ale křehkou ženu. Beresdorf vytvořil její portrét již v červenci 1902, kdy bylo Virginii, tehdy ještě Stephenové, příjmení Woolfová získala až o deset let později sňatkem s Leonardem Woolfem, rovněž členem Bloomsbury Group.V listopadu 1934 ji pak dokonce fotografoval proslulý Man Ray a o pět let později pořídila její barvenou fotografii (je na ní spolu se svým manželem) také německo-francouzská fotografka Gisele Freudová (1908–2000). Ta má se známým psychoanalytikem společné jen své příjmení, přesto by také její životní příběh – a samozřejmě i její snímky – vydal na samostatnou výstavu. Podařilo se jí utéct z Německa měsíc po nástupu Hitlera k moci i se svými negativy, které měla ukryté na těle. Těsně před vypuknutím druhé světové války fotografovala v Británii nejen Virginii Woolfovou, ale i další spisovatele, třeba Jamese Joyce či Samuela Becketta. V roce 1981 vytvořila oficiální portrét francouzského prezidenta Francoise Mitteranda.
Podrobnosti o výstavě najdete také na webu galerie: www.npg.org.uk
