Umění vyprávět a nasvítit tajemství žití

Ten - podobně jako jeho ideový antipod - strávil většinu svého života v emigraci a rovněž se plně soustředil především na psaní deníků (část těchto Deníků psaných v noci vydal před devíti lety Torst).

Základním tématem povídek, které Herling vytvářel jako součást deníků, je Zlo, metafyzická síla, která je protihráčem Boha ve hře o lidskou duši. Autor však svým hrdinům - ať již hrají na kterékoli z obou stran - ponechává svobodnou vůli a víra u něho rozhodně není berličkou vedoucí automaticky k jasu a spáse. To mohli čeští čtenáři poznat již v autorově sbírce Ostrov a jiné prózy, kterou před čtyřmi lety vydala Mladá fronta, a platí to i o Benátském portrétu a jiných prózách, jež - opět v překladu Heleny Stachové - vydala nedávno Academia.

Deset povídek, které kniha obsahuje, náleží k vrcholům autorovy tvorby a většinou pocházejí z posledních, nejplodnějších let jeho života. Metafyzický svár dobra a zla o lidskou duši se v nich neodehrává v podobě nějakého teologického diskursu či alegorie. Lehce a nenásilně prosvítá skrze plnokrevné příběhy plné napětí. Autor pracuje s tajemstvím stejně dovedně jako s charakteristikou postav či vlastními životními zážitky. A ty jsou věru bohaté.

Po vypuknutí války se účastnil odboje, ale byl zatčen NKVD a dva roky vězněn v jednom z gulagů u Archangelska (odtud vytěžil svou nejznámější knihu Jiný svět). Po propuštění v roce 1942 bojoval v polských oddílech britské armády a spolu s nimi došel z Blízkého východu až do Itálie. Po válce založil polský exilový měsíčník Kultura, žil v Londýně a Mnichově a od roku 1956, kdy si vzal dceru filozofa Benedetta Croceho, v Neapoli.

Gustaw Herling-Grudziński|foto: polonia-wloska.org

Díky vlastním zkušenostem, jež vypravěč do povídek hojně začleňuje, může pak jeho osoba čtenářům splývat s osobou autorovou. A přestože takové splývání je zřejmě jen součástí vyprávěcí strategie, jeho prostřednictvím se přenášejí rysy autenticity jak na dramatické, záhadné a mnohdy magické příběhy, tak na jejich hrdiny - například jeptišku, z níž se stala čarodějnice, psychopata zabíjejícího při milostných aktech, zakrslého němého zvoníka, na desetiletí "zazděného" v traumatu z dětství, kdy před ním jednotka SA umučila jeho židovské rodiče, nebo restaurátorku, která v titulní povídce souboru vytvoří dokonalý falzifikát renesančního obrazu, aby zvěčnila krásu svého syna popraveného odbojáři za krutosti, jichž se dopouštěl jako příslušník fašistické bojůvky.

Příběhy se odehrávají v Itálii, jejíž krajinou je autor uhranut stejně jako jejím uměním. Z odkazů k výtvarným i slovesným artefaktům činí významotvorné motivy podobně jako z popisů kouzelných zákoutí Toskánska, Umbrie či Marche. Připočteme-li k autorově schopnosti všechny tyto krásy sugestivně evokovat také schopnost vytvářet napětí - a to nejen napětí dějové, ale i napětí mezi realitou a nadpřirozenými jevy, jež do ní pronikají, napětí mezi událostmi a jejich reflexí, mezi autenticitou a fikcí, a v neposlední řadě také napětí mezi hladinou a metafyzickou hloubkou sdělovaného - je myslím jasné, proč se z četby povídek Gustawa Herlinga-Grudzińského stává strhující zážitek.