Úkryt

Vyburcoval nás Hrou, zneklidnil Klubem rváčů, vystrašil třetím Vetřelcem a najednou přehazuje styl a vrací se k osvědčenému, Hitchcockem poznamenanému thrilleru s omezeným počtem postav v jednom velikém domě. David Fincher do nás zasazoval paranoiu a schizofrenii všemi dostupnými prostředky, ale teprve v Úkrytu se projevuje jeho fascinace civilizací jako pastí na hrdiny. Neživé struktury kolem nás jsou pro Finchera mrtvou skořápkou, mementem inteligence, které nedokážeme uspokojivě využívat. V závěru Klubu rváčů se vybuchující prázdné mrakodrapy řítí do zkázy v tiché klidné noci jako úspěch přirozeně destruktivního člověka nad urbanistickou zbytečností. Městská civilizace se podle Finchera obrací proti lidem, protože do ní vkládali přehnanou důvěru, žijí v jejích útrobách, ale nechápou ji. Nebezpečná odlidštěnost je v Úkrytu centralizována do malé místnůstky ve starém domě, které se říká úkryt-panic room a obsahuje všechny potřeby pro měsíční přežití v případě jakékoliv živelné katastrofy nebo fyzického nebezpečí. Na stěně řada obrazovek monitoruje všechny místnosti, v zapečetěných krabicích se nachází zásoby, samostatná telefonní linka a ventilace jsou samozřejmostí a jediný vchod vede skrz laserem ovládané pancéřové dveře. Celé to je obalené několikacentimetrovou vrstvou neprorazitelného kovu - dokonale maskovaná rakev. Meg (Jodie Fosterová) a její dcera Sarah (Kirsten Stewartová) se do úkrytu dostávají ve chvíli, kdy trio zlodějů vypáčí domovní dveře v domnění, že je dům opuštěný. Peníze, pro které přišli, jsou ve stejné místnosti jako Meg - kdo přesně je teď myš v pasti? Zlodějíčkové musí Meg vylákat, ale ta odmítá z relativně bezpečného místa odejít, a paradoxně se tak stává problematičtější než grázlové.

Junior a Burnham|foto: Internet ,AFP

Všech pět postav se v napjaté situaci řídí zvířecím primitivismem: zloději jako šelmy se chtějí dostat k matce ochraňující své mládě a úplně zapomínají na zázraky špionážní techniky, jimiž byl dům vybaven. Ani Meg s dcerou nejsou schopny zneužít interní rozhlasový okruh k znervóznění nepřátel, namísto toho sedí v koutě úkrytu a klepou se strachy, jako kdyby grázlíci měli šanci dveře otevřít. Trio mezitím používá brutální hrubou sílu k proražení otvorů do zdí, ačkoliv s sebou mají konstruktéra úkrytů ve firemní kombinéze s jmenovkou, který poraženecky odsuzuje všechny pokusy o proniknutí do svého výrobku. Nikoho nenapadne zakrýt kamery po domě, ale naštěstí pro ně se Meg na obrazovky příliš často nedívá. Podobných zaškobrtnutí je celá řada a vyvolávají pocit snížené inteligence na obou stranách, a na to se přesně Fincher snaží ukázat: je tu něco, co v obyčejném životě bereme jako záruku bezpečnosti, a v krizi toho hlavní hrdinové neumí efektivně využít, asi jako kdybychom po desetiletém dítěti chtěli, aby odstartovalo s raketoplánem. Jedinou cestou komunikace s okolním světem je pro Meg vyblikávání SOS morseovkou skrz průduch ve zdi - dnes již nepoužívaná metoda z roku 1843.

Meg a Sarah|foto: Internet ,AFP

Situace je jako stvořená pro mrazivý thriller se sérií šoků a pomale budovaným napětím, ale s postavami se nedá pořádně ztotožnit, už kvůli zmíněné tuposti, a pak kvůli nepříliš šťastné volbě protagonistů a scenáristickým kiksům. Improvizace na dané téma by fungovala lépe. Fosterová vyhrává sympatie především díky změně z polohy inteligentní ženy z vyšší společnosti do vlčí bojovnice a finální scény zvládá s přesvědčivým výrazem nesmiřitelné, naštvané a všeho schopné matky. Forest Whitaker oproti tomu nemusí žádný výraz nasazovat, jeho psí oči, povislá ústa a malý obličej na velkém těle mu zaručují dostatečnou shovívavost a překvapení nad grácií, s jakou se svojí hmotností poskakuje po místnostech. Slovní přestřelky a stupidní akce Whitakerovi skupiny (Jared Leto jako Junior a Dwight Yoakam jako Raoul v lyžařské masce, v závěru naneštěstí bez ní) ukazují další aspekt Fincherova stylu: tomu člověku chybí humor a dělá chybu, když se ho pokouší uměle vyvolat. Počítačem zpracované průlety kamery podtrhují krásu interiérů na jedné straně, ale podkopávají Fincherovu snahu o obvinění techniky jako toho největšího zla. Zcela jasně režiséra exhibování filmové technologie bavilo víc než samotná režie. Výsledná nuda skrytá pod povrchem událostí je průvodkyní režisérova odklonění od anarchistické brutality Klubu rváčů a přechodu ke klidnějším tématům.

Meg si uvědomuje, že ty monitory by k něčemu mohly být|foto: Internet ,AFP

Vizuálně impresivní prostory prázdného sídla vzbuzují otázku, proč někdo do prázdného šerého domu vůbec vchází, když si při takové konfiguraci dřeva/světla/stínu vyloženě koleduje o malér. Meg ani její dcera se na horory zřejmě nikdy nedívaly. A vy, pakliže půjdete do kina, ho také neuvidíte, ale příjemně se pobavíte řešením záhady zamčeného pokoje naruby. Možná, možná vás i zamrazí.

Související odkazy: oficiální stránka

Panic Room (Úkryt, USA 2002) Hrají: Meg (Jodie Fosterová), Sarah (Kristen Stewartová), Burnham (Forest Whitaker), Raoul (Dwight Yoakam), Junior (Jared Leto), Stephen (Patrick Bauchau), Lydia (Ann Magnusonová), Evan (Ian Buchanan); Scénář: David Koepp; Hudba: Howard Shore; Kamera: Conrad W. Hall, Darius Khonji; Režie: David Fincher; 108 minut, titulky