Tomáš Vodňanský

V cyklu Podél cest fotografuje osamocené stavby v krajině Jižních Čech. Obraz klasické historické stavby, božích muk či kapličky pak staví vedle formálně stejně provedeného snímku moderního krajinného objektu, který má čistě technický účel. Jde o různé transformátory, výměníky, ale i další objekty, jejichž poslání a smysl se dá někdy jen stěží odhadnout.

V časosběrném cyklu Současná místa dávných setkání autor konfrontuje deníkový snímek určitého děje s fotografií pořízenou na stejném místě po delší době. Zde již chybí přítomné osoby a obraz zachycuje pouze místo samotné – klidné a tiché. Pomocí fotografie tak autor prostupuje prostorem a časem do dávno ukončených situací a na konkrétním místě hledá jejich možné otisky. Sám k tomu dodává: „ Navracím se na místo činu, kde jsem v minulosti pořídil deníkovou fotografii, větší snímek samotného prostoru pak prezentuji záměrně bez děje. Výsledný obraz se tak spíše podobá ztichlým divadelním kulisám a scénám po skončeném představení.“

Výběr souborů volné tvorby doplňuje „pracovní“ série portrétu hostů, kteří byli pozváni do vltavského pořadu Mozaika: