Tomáš Kačo: V Carnegie Hall hraji Chopina „s chybami“

28. únor 2018
Tomáš Kačo

Romský klavírista, aranžér, skladatel a vokalista Tomáš Kačo si vždy šel za svým a nikým se nenechal odradit. Mimořádný hudební talent rozpoznal nejdříve jeho otec.

Z dvanácti dětí byl Tomáš nejnadanější a také nejvíc toho chtěl poznat. Píle, disciplína, ambice vymanit se z prostředí malého města, ale také velké štěstí na „anděly“, které potkal Tomáš Kačo cestou. Ta vedla nakonec do USA, na Berklee College of Music v Bostonu. Aktuálně do New Yorku, kde díky podpoře sponzorů a přátel se uskutečnil 22. února jeho klavírní recitál. Největší úspěch měla osobitá improvizace romských písní, ale také skladby Bacha a Chopina, které od mládí hraje po svém. 

Tomáš začal doma podle sluchu brnkat na elektrické klávesy a prvním repertoárem byly romské písničky. Hrát na skutečný klavír začal až daleko později:

„V pěti letech mě otec přinutil sednout za piano. Nebyl muzikant, ale všechny ty čardáše i ty bolestné, srdceryvné písně zněly doma každý den. V romské komunitě rádi brečíme a stěžujeme si Pánu Bohu, jak máme těžký život, ale za pět minut se to otočí a tančíme a oslavujeme. Hrál jsem třemi prsty v levé ruce a docela mi to lítalo, už v šesti letech."

Tomáš Kačo

Asi v jedenácti letech přihlásil Tomáše Kača otec na ZUŠ v Novém Jičíně:

„Pamatuji si, že jsem ani netušil, že má klavír pedály. A když jsem hrál Beethovenovu Pro Elišku, kterou jsem jednou slyšel v rádiu, paní učitelka vlezla pod klavír a mačkala pedál a já byl v šoku, jak hezky to zní.“

Tomáš Kačo vystřídal pak na ZUŠ tři učitele, pořád měl problém s disciplínou. Největší výzvou pro ně bylo, aby Tomáše donutili hrát stupnice a etudy a skladby podle notového zápisu.

Rozhovor měsíce: Studium na Berklee College of Music v americkém Bostonu

Berklee College of Music v americkém Bostonu

Martin Kratochvíl, Emil Viklický, Jaromír Honzák, David Dorůžka nebo Hana Robinson. To jsou někteří z Čechů, kteří studovali na slavné Berklee College of Music v Bostonu, nejprestižnější a také největší jazzové škole na světě. Právě o ní bude řeč v dalším Rozhovoru měsíce, který vysíláme na ČRo Jazz v pátek 1. května ve 14:00.

Vstup na konzervatoř mu pak doslova zakázali. Věděli proč. Nadaný sluchař a improvizátor nemohl ve svých patnácti letech splnit náročné požadavky na přijetí. Navíc, doma pořád neměli klavír, nemohl tedy cvičit a talent už najednou nestačil:

„Mozarta jsem slyšel jinak. Chtěl jsem hrát jiné akordy. Nesměl jsem. Pořád to byl problém hrát něco jiného, než bylo v notách. U Bacha, u Chopina, nikdo to nemohl přijmout. Ani později na konzervatoři, ani na HAMU. Někdy mám výčitky, že jejich hudbu kazím, ale na druhou stranu věřím, že kdyby žili v dnešní době, tak by jejich skladby zněly podobně.“

U přijímaček na ostravskou konzervatoř si chlapce všimnul jeden z pedagogů školy. Pavel Motloch pak Tomáše dva roky zdarma připravoval na přijímací zkoušky. Podařilo se a cesta k profesionální kariéře mohla začít. 

„První přijímačky, to byl trapas. Rozbalil jsem jen improvizaci na národní píseň. To bylo hodně málo. Šel jsem pak na střední zemědělskou školu, ale za mým „andělem“ Pavlem Motlochem jsem jezdil do Ostravy neustále. Nebýt jeho, tak si tady dnes nepovídáme. Po druhých zkouškách jsem se na konzervatoř dostal už z prvního místa.“

Veronique Firkušná-Callegari: Číst jsem se naučila z pohádek Boženy Němcové

Veronique Firkušná-Callegari

V rodině Firkušných v New Yorku se mluvilo jen česky, angličtinu se sourozenci Veronique a Igor začali učit až ve škole. Domácnost vybavená lidovou keramikou s růžemi, modrotiskem nebo rytinami Prahy mírnila stesk po zemi, do které se klavírista Rudolf Firkušný nesměl přes 40 let vrátit. Veronique žila v představě, že až se do Československa jednou podívá, bude konečně mezi svými.

Ve studiích pak pokračoval Tomáš Kačo na HAMU v Praze, nejdříve ve třídě Borise Krajného, poté u Iva Kahánka. O Berklee College of Music v Bostonu se dozvěděl už v Ostravě a zjevně měla mezi mládeží dobrou pověst.

Také pro Tomáše Kača to byla v jistém momentě škola snů. O peripetiích příjímacích zkoušek, které musel absolvovat v Paříži, i o velké radosti a následném zklamání, když zjistil, jaké cifry si americká škola naúčtovala jako školné, se podrobně dozvíte ve Vizitce. V té došlo také na romskou otázku:

„Vždycky nás, Romy, házela česká majorita do jednoho pytle, i když naše rodina byla velmi slušná.  To mě strašně štvalo, pořád to ve mně bylo. Něco se zlomilo a já si říkal, že to chci změnit, že přece musí existovat spravedlnost, že takhle, aspoň pro mě, to nemůže jít dál.  To přece nejde, aby rozhodovala barva pleti nebo rozdílná kultura, to je přece podružné, všichni jsme lidé.“

Mezi romské „anděly“ patřila hlavně Ida Kelarová, ale paradoxně nejvíce pomohla Tomovi právě bílá majorita v Česku. Berklee College v Bostonu absolvoval Tomáš Kačo v lednu 2017 a půl roku poté se přestěhoval do Los Angeles, kde učí, aranžuje, skládá a připravuje se na koncerty.

A budoucnost? Je plná otazníků a plánů, které stále zahrnují renesanci romské hudby. V budoucnosti pro Romy má Tomáš Kačo naprosto jasno:  „Existuje jediná cesta, a to je vzdělání. A musí začít v dětství.“

  • Klasika
  • Rozhovor
  • Hosté Vltavy
  • Carnegie Hall
  • Tomáš Kačo
  • studium v USA
  • studium v zahraničí
  • Berklee College of Music
  • Berklee College Boston
  • Berklee