Tomáš Gavlas: Svoboda je odmítat věci, které v životě nechceme

Tomáš Gavlas vystudoval kulturologii a k úspěšnému životu přivedl několik velkých marketingových firem. V sobě si ale nesl i stopu, kterou v něm jako v dospívajícím klukovi zanechaly knihy Alchymista a Poutník – mágův deník od brazilského spisovatele Paola Coelha.

Zvědavost, jak to na takové cestě vypadá, přetavil ve dvaceti ve skutečnost a vydal se na pouť do Santiaga de Compostela. „O historii místa jsem toho tehdy moc nevěděl, ale lákal mě koncept cesty spojené s očistou. Myslel jsem si, že to bude moje jediná pouť, ale byl to tak silný zážitek, že jsem se musel vydat na další,“ řekl ve vltavské Vizitce.

Prvotní popud popisuje Gavlas jako touhu po dobrodružství, žádnou vyšší hodnotu tehdy nehledal. „Potkával jsem poutníky, kteří se potřebovali ztišit anebo se dostávali z rozpadu vztahu. Já to celé vnímal spíš jako iniciační rituál, jako přechod do dospělosti, do té doby jsem totiž spíš jen hrál hry na počítači a chodil do školy. Během cesty se ale moje motivace začaly proměňovat a i já pocítil touhu najít klid, ztišit se,“ vzpomíná. Putování je od té doby neoddělitelnou součástí jeho života.

Katedrála v Santiago de Compostela|foto: Markéta Kaňková

Tomáš Gavlas prošel řadu evropských tras, zkušenosti má i z Barmy nebo Malajsie. Zásadní pro něj ale byla 655 kilometrů dlouhá cesta pod španělsko-francouzskou hranicí, nazvaná Camino Ignaciano. Vede z Loyoly, rodného města jezuity Ignáce, až k jeskyni v Manrese, u které Ignác napsal pro Gavlase klíčovou knihu Duchovní cvičení. Na setkání s tímto průvodcem po očištění se od hříchů až ke smíření a lásce vzpomíná host Vizitky jako na zlatý grál.

Udělal jsem si životní audit

„Strávil jsem s tou knihou každý den, nad přečteným jsem po cestě meditoval. Udělal jsem si při tom životní audit, protože ta kniha člověka vede mimo jiné k tomu, aby si vypsal hříchy, kterých se dopustil. Byla to pro mě naprosto transformativní cesta, to sebeuvědomění mě dovádělo k pláči. Do té doby jsem si myslel, že jsem dobrý člověk, že se ke kolegům i nejbližším chovám hezky. Na cestě jsem si uvědomil, že jsem ale taky filtroval pravdu, byl hamižný a chyběla mi pokora.“

Čtěte také

Tokpa Korlo: Na svých fotkách chci zachytit klid a noblesu tibetských mistrů

Právě s pokorou se pak podle svých slov pustil do psaní knihy Karlaz: Cesta člověka, která vyšla na začátku září. Základem knížky je 29 kapitol, jež vznikly z původních sedmi set stran Gavlasových poznámek. „Týden jsem držel půst, abych z nich vyfiltroval to nejdůležitější,“ usmívá se.

V knížce se snaží odpovědět na otázku, jak se v životě správně rozhodovat, jak najít a naplnit svůj potenciál anebo jak se vyrovnat s očekáváními, která se leckdy zcela míjí s realitou. Nedává univerzální rady, jeho cílem bylo vytvořit příručku, do které si čtenář může zasadit svůj vlastní život.

Důležitým tématem „Karlaze“ je svoboda. „Její uvědomění mi přijde strašně důležité. Nemyslím si, že svoboda znamená, že si můžeme dělat, co chceme. Je to spíš nástroj k odmítnutí věcí, které ve svém životě nechceme. Žít tak, jak nám to dává smysl. A smysl života se pro mě rovná naplnění vlastního poslání, nebo alespoň cesty za ním.“

Jak Tomáš Gavlas vnímá na cestě krajinu a poslouchá při putování hudbu? Co pro něj znamenalo setkání s buddhismem a jak vnímá strach? Poslechněte si celou Vizitku.