Tmavomodrý svět

Dlouho se čekalo na další film rodinného klanu Svěrákových, dlouho se o Tmavomodrém světě mluvilo a dlouho se diváci těšili - na co vlastně? Na promyšlený příběh z leteckého prostředí druhé světové války, na vypravěčský um Zdeňka a tichou režisérskou sílu Jana Svěráka. Oboje se splnilo, jen povrchní představa o hrdinství letců se ukázala být několikavrstvým vyprávěním, ve kterém se lidské osudy odehrávají na zemi a ničí několik kilometrů nad ní. Spolu s letcem Slámou (Ondřej Vetchý) a jeho nejlepším přítelem Vojtíškem (Kryštof Hádek) se vydáváme po obsazení Československa hitlerovskou armádou do Anglie, kde se tvoří česká stíhací letka. Sestřelení Vojtíška je osudové v tom nejneočekávanějším směru: spadne přímo na krásnou Angličanku a přes věkový rozdíl se do ní bezhlavě zamiluje. Jakmile Susan (Tara Fitzgeraldová) potká Slámu, je na světě milostný trojúhelník, díky kterému se za starým přátelstvím zavírá země. Slámovy vzpomínky na život v Anglii jsou vyprávěny v likvidačním táboře, kam se dostal po návratu do Čech. Novému komunistickému režimu jsou imperialističtí hrdinové trnem v oku, a proto je likviduje, jen co překročí hranice. Zoufalá bezmoc provázející film otupuje radost z filmového zážitku, protože dopředu je jasný špatný konec. Prožíváme prohry, výhry, přátelství a charaktery herců s pomyšlením na Slámovo uvěznění v zemi, za kterou bojoval, a proto je hodně těžké připustit si problémy zamilovaných, které oproti těm koncentračním nevypadají vážně. Postavy jsou díky Svěrákově stylu plastické, bez hollywoodské dvojrozměrnosti, potažmo potřebují delší expozici a jejich smrt má pak v rámci filmu větší význam, než kdyby jen naběhli, sedli do kokpitu a nechali se sestřelit nad Kanálem. Hra na vyřazovačku nicméně provází většinu bojových akcí, a protože pilotů moc není, ani se moc nelétá. Hrdinové zůstávají při zemi, snad se Svěrákovi báli vzlétnout?

To je kámen úrazu - poetičnost pana scénáristy. Zdeněk Svěrák umí krásně vyprávět, dělat roztomilé vtípky, lidsky zpracovat běžné situace v životě a rozesmát milou absurdností těch vyčerpávajících a zoufalých. Proto se mu tolik zadařilo v Lotrandovi a Zubejdě nebo v Životě a neobyčejných dobrodružstvích vojáka Ivana Čonkina; vypráví klidně, pomalu, plynule a přitom s werichovskou radostí ze života. V Tmavomodrém světě byl spoután historií a nemohl si dovolit příliš vybočovat ze zajetého kánonu filmů o druhé světové válce (i když se snažil, seč mohl, aby film o válce nebyl). Svěrákismus je proto vklíněn hlavně do dialogů a jedné úžasné scény, kdy se budoucí piloti učí manévrovat na kolech s přivařenými křidélky. U předchozích filmů napsaných Svěrákem měl člověk pocit, že se může okamžitě na film podívat znovu a znovu, aniž by ho nudil. Tmavomodrý svět ale stačí jen jednou.

Čestnému Slámovi Ondřeje Vetchého uvěříte snadno, role byla psaná přímo pro něj a i hubený vzhled mu zaručuje velkou důvěryhodnost "muže v uniformě československého stíhače RAF," jak píše Zdeněk Svěrák. Kryštof Hádek vypadá vedle něj nevýrazně, a když hlavní hrdinové prominou, oba je zastiňuje Oldřich Kaiser ve vedlejší roli pilota Machatého, toliko milovníka žen, zpěvu, klavíru, dobrých cigaret a whisky. Machatý je Kaiserovým comebackem do českého filmu, a vyvolává příjemné zadostiučinění, že pro filmové ceny neexistuje jen Bolek Polívka. Tara Fitzgeraldová a Charles Dance (velitel letiště) společně s Hans-Jorg Assmanem (lékař Blaschke) jsou exotickými zahraničními esy a paradoxně do prostředí českého filmu přirozeně zapadají. Charles Dance hraje divácky oblíbenou roli suchého Angličana ("Neparkujte mi letadlo na trávníku!") a Fitzgeraldová poctivě plní úlohu osudově zamilované ženy. Osoba bývalého nacistického lékaře Blaschka přináší zbytečný morální podtext ve smyslu, že válka se citově dotýká lidí na obou stranách fronty. Množství postav českých letců s rozdílnými charaktery dává vyniknout těm vedlejším s jasně stanovenou rolí.

Díky zahraniční podpoře snímku se česká filmařina konečně vyladila do aktuálnějšího trendu, a to kladením většího důrazu na divácké potěšení, než na samoúčelné a hluboké vykreslování postav. Dohromady bylo trikovými studii firmy Universal Productions Partners vyrobeno téměř dvě stě počítačových záběrů o celkové délce deseti minut. Tradiční česká trikařina s miniaturami byla po natočení doplněna digitálními elementy, jako je kouř, jiná obloha, mraky a déšť kulek. Přesto se nemůžete ubránit pocitu, že ve vzduchu se toho odehrává zatraceně málo a letecké bitvy jsou příliš krátké. Dokonce klasické záběry "odpadávajících" spitfireů jsou střiženy dřív, než si kdokoliv uvědomí, že se něco děje. Milovníci okřídlených rytířů zajásají nadšením při adrenalinovém náletu na vlak uprostřed krásně zelených lesů. Tato scéna neohromí ani tak kvůli přesnosti, ale díky barevnému kontrastu tmavých letadelnosících smrt a žijícího lesa všude okolo.

Tmavomodrý svět není automaticky dalším oscarovým filmem, místo něj v kině uvidíte snímek řešící problémy citů a svědomí, lásky a přátelství, film zábavný i unylý, napnutý jako guma v jedné chvíli a povolený jako splasklý balónek v druhé. Zkrátka: film pro Českou republiku, Německo, Francii, Anglii a všechny evropské státy, kterých se dotýkala druhá světová válka. Ani téměř šedesát let po jejím ukončení filmaři nedokáží vyjít z jejího stínu.

Související odkazy:

oficiální stránka

Tmavomodrý svět (ČR, Německo 2001)

Hrají: Ondřej Vetchý (Sláma), Kryštof Hádek (Vojtíšek), Tara Fitzgeraldová (Susan), Charles Dance (Bentley), Oldřich Kaiser (Machatý), David Novotný (Mrtvý). Hans-Jorg Assman (dr. Blaschke), Linda Rybová (Hanička) Scénář: Zdeněk Svěrák Hudba: Ondřej Soukup Režie: Jan Svěrák 115 minut V kinech od 17. května 2001